Za vulkánem Kawah Ijen bychom se museli vydat do východní oblasti Jávy, kde je tento nebezpečný, ale nádherný útvar součástí celého komplexu stratovulkánů, tedy kuželovitých sopek, jež jsou v této oblasti navíc stále aktivní. Pobývat v jejich blízkosti tedy není nic stoprocentně bezpečného, ale přece je právě Kawah Ijen nejen místem poměrně hojně navštěvovaným turisty, ale navíc také pracovištěm mnoha místních mužů, kteří zde v potu tváře a s nasazením vlastního zdraví a nejednou i života získávají kvalitní síru.
Jezero plné síry
Za čím sem jezdí turisté? Lákadel se zde najde hodně, ale jednou z největších atrakcí je kilometr široké tyrkysově modré jezero v kráteru sopky. Na koupání ale musíme zapomenout, místo vody bychom tady skočili přímo do kyseliny sírové, vyvěrající přímo z dvou set metrů hlubokého sopečného jícnu. Modře planoucí jezero působí až magickým dojmem, ale jako mnohé takové nádhery, také toto místo je bez nadsázky smrtelně nebezpečným. Jeho kouzlo vynikne hlavně v noci, kdy se jeho modrá záře promítá na okolní stěny jícnu a nabízí tak turistům jedinečnou podívanou a pracujícím dělníkům světlo na nočních směnách.
Pětimetrové modré plameny
Až pětimetrové modré plameny, vycházející z hladiny kyselého jezera, vznikají vzplanutím sirných plynů, které se na povrch dostávají zahřáté na 600 °C. Je logické, že turisté tuto oblast sice obdivují, ale vzhledem k zápachu, a nebezpečným částicím, které se tady dostávají do ovzduší, by tady asi trvale chtěl žít jen málokdo. Místní k tomu mají svoje důvody, i když jistě chápou i rizika, jež jsou s tím spojena. Mají tady ale příležitost k obživě a to je také na tomto nádherném, ale nehostinném, místě drží.
Kawah Ijen
Opravdu těžká práce
Každý den dvakrát sestupují dělníci do kráteru sopky, kde se na stěnách objevuje prakticky čistá síra, kondenzující tady ze sirných plynů, odváděných z útrob země keramickými trubkami. Na povrch země vytéká síra nejprve v roztaveném stavu a sytě rudé barvě, ale po zchladnutí a utuhnutí mění svoji barvu na jasně žlutou. V jedovatém prostředí je třeba tuto hmotu naložit do košů a vynést nahoru. Při svých dvou sestupech vytěží zdejší muži denně až dva metráky čisté chemikálie, jejíž kvalita umožňuje použití i v těch nejpřísněji střežených provozech.
Výdělek – ale za jakou cenu?
Za svoji práci dostávají dělníci zaplaceno – na místní poměry celkem dobře, podle statistik z roku 2010 šlo v přepočtu o 13 dolarů denně, na druhou stranu musejí pracovat v tak nepředstavitelných podmínkách a s minimální možnou ochranou před zdravotními následky, že by to ve vyspělejších státech světa nebylo reálné. Kdybychom se tedy rozhodli toto místo navštívit, je dobré zamyslet se i nad těmito momenty. Nicméně příroda zde pro své návštěníky zůstává stále stejně působivá a ohromující.
Zdroje: odditycentral, nationalgeographic, en.wikipedia, BBC
