Před vyplutím do záhuby

Lov velryb byl v Americe 19. století náročný a nebezpečný. Přesto se stal velmi výnosným a prosperujícím obchodem. Z tuků obřích mořských savců se vyráběly svíčky a olej pro různá použití. Kosti se jako výztuha vkládaly do korzetů, spodniček i deštníků. Jednou z velrybářských lodí byla Essex, která za sebou měla řadu úspěšných loveckých výprav a byla považována za loď štěstěny. Byla z pevného dubového dřeva, měla tři stěžně a měřila 26,5 metrů. Vybavena byla pěti velrybářskými čluny, ze kterých námořníci velryby lovili harpunou. Velel jí mladý kapitán G. Pollard. S vidinou tučného zisku se chystal na další velrybářskou výpravu.

Čtěte také

Potopení Bílé lodi

Čtěte také

Tragická nehoda nebo masová vražda? Potopení Bílé lodi je katastrofou pro Anglii

Štěstěna zůstává v přístavu   

Je 12. srpna 1819 a Essex s kapitánem a jeho dvacetičlennou posádkou vyplouvá z Nantucketu v Massachusetts do jižního Pacifiku. Již za dva dny v Golfském proudu se v bouři loď málem potopí, přijde o dva čluny a je poškozena. Pollard se chce vrátit. První důstojník O. Chase ho v obavách, že by to posádka považovala za špatné znamení a utekla přesvědčí, aby pluli dál směrem na Galapágy. V září 1920 na plánové zastávce na ostrově Hood loď poopraví a jeden námořník uteče. Essex dál míří na Charlesův ostrov, kam dorazí v říjnu. Tam posádku čeká nemilá událost. Oheň, který zapálí, se vymkne kontrole a rychle se šíří ostrovem. Muži prchají, aby si zachránili holý život. Při další plavbě zhruba 1 500 námořních mil od ostrovů spatří dne 20. listopadu 1820 hejno velryb. A osud lovců je zpečetěn.

"Moby Dick" útočí

Na moře jsou spuštěny tři zbývající čluny. Člun Chase je poškozen, vrací se na Essex. V tom důstojník spatří neobvykle velkého sedmadvacetimetrového zjizveného vorvaně. Hrozivě se blíží k lodi. „… viděl jsem, jak se asi z dálky sto prutů (500 m) řítí obrovskou rychlostí…,“ vzpomíná Chase ve svém vyprávění Ztroskotání velrybářské lodi Essex. Vorvaň narazí do levého boku. Poté podpluje loď a opět se vynoří. „Neustále prudce máchal ocasem a vlny se šířily na všechny strany. Znovu narazil do lodi. Hlavu měl skoro nad vodou a zřetelně jsem viděl, jak cvaká čelistmi. Jako by byl vzteklý a zuřivý.“ Nakonec odplul a posádka se snažila díru spravit. Útok ale neskončil. „Zase je tady! Znovu se na nás řítí!“ zakřičel někdo z posádky. Vorvaň opět plave k lodi. Po nárazu do přídě odplouvá a mizí. Lodi však způsobí nesmírné škody, ta začíná nabírat vodu a potápí se. Muži rychle hodí do člunů nějaké zásoby a loď opouštějí.

ocas vorvaně Vorvaň neustále prudce máchal ocasem a vlny se šířily na všechny strany Zdroj: Profimedia

Krutá cena za přežití

Každému ze tří člunů s provizorními plachtami měl velet jeden důstojník. Pollard, Chase a M. Joy. Čekalo je rozhodnutí. Buď se vydat na pevninu, nebo přes Pacifik. Pollard navrhoval nejbližší Markézy (2 200 km), Chase, Joy i posádka se obávali kanibalů. Vydají se tedy na moře a za měsíc doplují na opuštěný ostrov Henderson. Najdou pitnou vodu. Tři muži se tam rozhodnout zůstat. Další čeká strastiplná cesta oceánem. Docházejí zásoby, voda. V lednu jako první umírá Joy, je pohřben do moře, ale další mrtvý už je sněden. Po bouři se čluny oddělí a Joyův se nadobro ztratí. Na Chaseově člunu umírá námořník po téměř dvou měsících utrpení. Odřezali z něho maso, vyňali srdce a snědli. Zbytky pohřbili do moře, vyprávěl Chase. Jeho a dva zbývající námořníky zachrání 18. února 1821 britská briga Indian. Na Pollardově člunu jsou čtyři. Ti losují, kdo bude zastřelen a sněden. Byl to Pollardův bratranec. Za týden zemřel další člen, také byl sněden. Zbyl jen Pollard a jeden muž. Zachránila je 23. února téhož roku velrybářská loď Dauphin. Přežili i muži na Hendersonově ostrově. Na ostrově Ducie byl později nalezen velrybářský člun se třemi kostrami, zda však to byl ten, kterému velel Joy, se neví.

V historii to bylo poprvé, kdy obvykle plachá velryba napadla loď. Dodnes počínání vorvaního samce nemá vysvětlení. Dle jedné z teorií je možné, že ťukání kladívkem při opravě člunu a lodi mu znělo jako cvakání zubů, jímž se vorvani dorozumívají. Nejspíš se domníval, že mu do jeho teritoria vplul jiný samec.

Čtěte také

Čtěte také

Samovolné výbuchy velryb. Pro zvláštní úkaz našli vědci už vysvětlení

Zdroje: allthatsinteresting.comwww.britannica.com