Uhynulé velryby v moři
Ač se některé druhy velryb dožívají vysokého stáří, žádný z nich nežije věčně. Když tento velký mořský savec uhyne, v žaludku a vnitřních orgánech se během rozkladu vytvářejí plyny, které vnitřnosti rozpínají. Velryba se nafoukne jako balonek. Velrybí kůže i tuk jsou pevné, takže plyn zůstává uvnitř těla a hromadí se, nejčastěji v hrdelním vaku. Jak uvádí National Geographic, tato část těla je schopna tlaku odolat, a ne každý kytovec na volném moři sám od sebe vybuchne. Mrtvé tělo se obvykle potopí do moře. Pokud však dojde k narušení kůže, plyny se uvolní a tělo exploduje. Samovolný výbuch u velryb je součástí přirozeného rozkladu.
Velryby uvízlé na pevnině
Podle nejnovějších odhadů uvízne na mělčině okolo 2 000 velryb každý rok. Většinu z nich se přes veškeré úsilí zachránců nepodaří vrátit zpět do moře, uhynou a zůstávají na souši. Právě u nich hrozí velké riziko samovolného výbuchu. Situaci zhoršuje i sluneční záření. Stačí i jen nepatrný dotek a tělo s nahromaděnými plyny vybuchne a vnitřní orgány se rozlétnou po okolí. Takových případů bylo zaznamenáno velké množství. Uhynulé velryby na plážích představují velký problém. A tunová těla není lehké odstranit...
Řízený výbuch
Uhynulé velryby na souši velmi rychle podléhají rozkladu a neskutečně zapáchají. Na povrchu těla se začnou množit nebezpečné bakterie, které můžou způsobit infekční nemoci. Co však s těly? Některé mrtvé velryby se podaří odtáhnout do moře, aby tam dál podléhaly přirozenému rozkladu. Častější způsob, jak se z pláží odstraňují, jsou řízené výbuchy, které jsou dnes schváleny v mnoha zemích světa.
Jeden z nejznámějších, o kterém se dodnes píše, je z amerického státu Oregon. Výbuch, který se tehdy nezdařil, si dodnes tamní obyvatelé připomínají. Dne 9. listopadu 1970 vyplavilo moře na pláž u města Florence 14ti metrového vorvaně, který podle odhadů vážil 8 tun. Zapáchající tělo mělo být odpáleno a jeho kusy se měly stát potravou mrchožroutů. Pyrotechnici však neodhadli množství nálože dynamitu, a tak se kusy velrybího masa a tuku rozletěly po okolí, dopadly na budovy i hlavy přihlížejících a zničili několik aut.
A ještě jeden výbuch…
Odborníci na celém světě se přirozeně snaží shromáždit co nejvíce informací o životě, smrti i procesu rozkladu těchto obřích mořských živočichů. Moře nevyplaví na pláž velrybu, která zemřela přirozenou smrtí, každý den. Takový nález je poměrně vzácný. Jeden kuriózní případ se stal v Tchaj-wanu (Taiwanu) na konci ledna roku 2014, kdy profesor W. Čchien-pching nechal převézt tělo uhynulého vorvaně do univerzitní laboratoře. Trvalo víc než půl dne, než se ho podařilo jeřáby přemístit na velké nákladní auto. Během převozu však tělo vorvaně na korbě náklaďáku vybuchlo. Krev se rozstříkla všude kolem. Na výlohy obchodů a kolemjdoucí padaly útroby mrtvého kytovce. Vědci i přesto provedli pitvu a lze jen doufat, že jejich poznatky přispěly k poznání a ochraně těchto ohrožených tvorů.
Zdroje: www.thesun.co.uk, www.washingtonpost.com, www.sciencetimes.com
