Zdroje: www.britannica.com, www.ohlalafrenchfanfan.com, www.audetourisme.com
Toto místo každoročně navštíví skoro 2 miliony návštěvníků a od roku 1997 je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.
Carcassonne není jen hrad, nad jeho nádherou se tají dech
Středověké Carcassonne se nachází přibližně 60 km od Narbonne a 100 km od Toulouse a umístěno je na dvou hlavních dopravních trasách, jež spojují Atlantik se Středozemním mořem a centrální masiv s Pyrenejemi.
Středověké město, jehož součástí je hrad a řada krásných historických hradeb.
Carcassonne je srdcem opevněného města, které spolu se hradem pro hrabata vytváří středověké galorománské dílo vojenské architektury. Od roku 1997 je také zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Je to zkrátka místo, nad jeho nádherou se skutečně tají dech.
Do komplexu Carcassonne spadají celkem tři kilometry městských hradeb, dvě pevnosti, datované ze 4. a 13. století, čtyři brány, 52 věží a šípové štěrbiny, díky kterým je k dispozici pozoruhodný výhled do celého okolí.
V samém centru tohoto obranného systému pak stojí hrad, kdysi obývaný hrabaty.
Carcassonne
Místo, které bylo osídleno již od starověku, chránila před pozdní římskou říší galořímská hradba. Navzdory tomuto opevnění město postupně obsadili Vizigóti, Saracéni a Frankové. Hrad, který byl kdysi mocenským sídlem hrabat z Carcassonne a poté ve 12. století sídlem slavného rodu Trencavelů, se dostal do královského vlastnictví po albigenské křížové výpravě (1209-1229), kterou inicioval papež Inocenc III.
Historická pevnost má svá tajemství
Carcassonne však nabízí mnohem víc. Je to místo opředené tajemstvím. Historická pevnost byla kdysi obviněna ze spolčení s katary, obléhána a roku 1209 dobyta. V roce 1226 byla připojena ke královskému majetku a dohlížel na ni senešal. Město se následně stalo pevností, jež byla chráněná dvojitou vnější hradbou.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Až do pyrenejské smlouvy z roku 1659 tato pevnost bránila hranici mezi Francií a Aragonskem. V 19. století došlo k její obnově, díky architektovi Viollet-le-Ducovi, který se rozhodl dokončit přestavbu započatou ve 13. století.
Duc se jí ujal právě včas. V době, kdy se město nacházelo na pokraji demolice a sloužilo jako kamenolom. Viollet-le-Duc a také jeho nástupce Paul Boeswillwald mu po více než 50 let vraceli středověkou podobu, zničili druhotné konstrukce mezi vnějšími hradbami, na věže použili šedou krytinu a obnovili dekory a vývěsní štíty. V 60. letech 20. století byly galorománské věže překryty taškami.
Uvnitř města pak Viollet-le-Duc obnovil také baziliku Saint-Nazaire, v níž spojil románskou loď a lodě s gotickým chórem a transeptem. Bazilika má pozoruhodná vitrážová okna, z nichž nejstarší pocházejí ze 13. století. V místním muzeu je vystaveno několik kamenných kusů z baziliky.
Historická pevnost je atrakcí, kterou musí navštívit každý, kdo se chce seznámit s historií města.
