Neštěstí, kterému se dalo předejít
Wales v době průmyslové revoluce zaznamenal rozkvět těžebního průmyslu, v dolech pracovaly tisíce horníků. V polovině 20. století začala těžba klesat, přesto uhelný důl Merthyr Vale v Aberfan dokázal uživit na osm tisíc horníků a jejich rodin. Zhruba sto let před neštěstím bylo položeno první zrnko písku, lépe řečeno uhelného odpadu, této tragédie. Odpad se ukládal na skládky, zvané výsypka. Poloha městečka, které leželo v údolí, nebyla ideální vzhledem k těžbě, která stále narušovala okolní prostředí, navíc na kopce přibývaly tuny odpadu. Sedmá výsypka o rozměrech přes dvě stě třicet tisíc kubických metrů na strmém kopci nad vesnicí, a přímo nad školou, dosahovala v roce tragického neštěstí výšky přes třicet čtyři metrů. Už v předchozích letech došlo k menším sesuvům z okolních výsypek, a tak obyvatelé i místní úřady opakovaně v letech 1963 a 1964 upozorňovali uhelnou společnost National Coal Board, která důl spravovala, na hrozbu dalšího možného sesuvu. Jejich obavy byly naprosto přehlíženy a naopak jim bylo vyhrožováno: „Dělejte povyk a důl se zavře,“ uvedla později BBC.
Opomíjení a následky
Déšť k Walesu patří. I ten den pršelo. Ale déšť kropil údolí a kopce i na Aberfan neobvykle dlouho. Několikatýdenní vytrvalý příval vody z nebe změnil uhelný odpad v těžkou hustou kaši, která se na srázu neudržela. Uvolněné tuny černé blátivé břečky se za ohlušujícího hluku nezadržitelně valily do údolí, vlily se okny do školy, protrhly zdi a dál pokračovaly na své ničivé cestě, aby srovnaly se zemí další obydlí. A pak nastalo ticho. V tu chvíli se ke škole rozběhli záchranáři i obyvatelé vesnice. Holýma rukama se snažili odstranit sutiny a zachránit děti. Trvalo několik hodin, než zaslechli pláč a z trosek vyprostili těla. Téměř polovina školáků už nejevila známky života. A ti přeživší si dodnes vybavují hrůzné zážitky.
A zodpovědnost odpovědných?
Soud nakonec po prozkoumání důkazů a na základě výpovědí svědků uznal, že je za neštěstí zodpovědná National Coal Board. „Neštěstí v Aberfanu mohlo a mělo být zabráněno… neštěstí nezavinila zlá vůle, ale nevědomost, špatný přístup a nedostatek komunikace,“ zněl rozsudek. Společnost měla rodiče odškodnit. Dostali jen almužnu. „… žádné peníze vám stejně život nikoho nevrátí,“ řekl v roce 1967 jeden otec z Aberfanu časopisu Life. Ve Velké Británii byl bezprostředně založen fond na odstranění následků katastrofy, péči o zraněné a na pomoc pozůstalým. V přepočtu na dnešní dobu se vybralo téměř 17 milionů dolarů. Ředitel společnosti nikdy vesnici navštívil. Královna Alžběta II., nutno podotknout, že až po dlouhém přesvědčování, tam zavítala osm dnů po neštěstí, pohovořila s lidmi a projevila zármutek. Před pár lety M. Collinsová, která ztratila osmiletého syna, uvedla: „Její návštěva byla pro nás součástí uzdravování… ukázala nám, že svět je s námi a že mu na nás záleží … to ale nemůže ulehčit bolest ze ztráty dítěte…“
Zdroje: www.independent.co.uk, www.bbc.com, www.historyextra.com
