Kolaps dopravy a černý déšť
Kdyby k něčemu takovému skutečně došlo, první úder by měl za cíl vyřadit pomocí silného elektromagnetického pulsu elektroniku na velké ploše USA, Evropy a Ruska. Jižní polokoule by tak kompletně ztratila kontakt s tou severní. Od tohoto momentu by lidé na celé severní polokouli čelili řadě nečekaných problémů. Zastavila by se doprava a selhaly přístroje letadel. A to především nad územím západní Evropy, neboť primárním cílem ruského elektromagnetického pulsu by bylo zřejmě velitelství NATO v Bruselu.
Jelikož nukleární výrobci pokrok nepodceňují, navrhují v dnešní době bomby s účelem odstranění elektrického systému, nebo dokonce sítě celých zemí. Jaderná exploze by mohla zničit vše, od pouličních lamp po telefony, a to až do vzdálenosti 1 600 kilometrů od výbuchu.
Mezi prvotní reakce na odpálení jaderných zbraní by zřejmě patřil také černý déšť, který by byl tvořen hustými kapkami černé olejovité tekutiny. Toto tvrzení lze podložit reálnou zkušeností z roku 1945 v Hirošimě. Hustý déšť se spustil asi 20 minut po dopadu bomby a byl patrný až dvacet kilometrů od místa výbuchu. Pokryl vše, a kdo s ním přišel do úzkého styku, byl ozářen mnohem více než v samotném místě výbuchu.
Jaderná exploze je schopná vyslat puls elektromagnetické radiace.
1 300 000 mrtvých na místě v prvních vteřinách
Hypoteticky lze předpokládat, že by při jednom pozemním výbuchu ve Washingtonu rázem tragicky zahynulo okolo 300 000 lidí. Ve stejnou dobu by však udeřily také Spojené státy, Británie a Francie osmdesáti hlavicemi na Moskvu. V ruském hlavním městě by mezi hořícími troskami okamžitě zemřelo milion lidí. Představte si, jak by to vypadalo, pokud by došlo k více než tuctu takových explozí?
Za necelou hodinu 25 milionů mrtvých
Za necelou hodinu by si jaderná válka vyžádala 25 milionů lidských životů a šlo by tak o nejkrvavější den v historii. Po útocích na strategické a vojenské cíle by totiž následovaly střely zaměřené na nejlidnatější centra světa.
Rok až dvacet let po jaderném útoku: Otrava radiací, doba ledová a hladomor
Města od Ameriky přes Evropu až po Asii by byla zničena. Největší ztráty na lidských životech by zaznamenaly samozřejmě především Spojené státy a Rusko. Počet obětí jen v těchto dvou zemích by se pohyboval hodně přes 200 milionů. Vzhledem k tomu, že by vítr roznesl radioaktivní spád všude možně, neexistovalo by žádné bezpečné místo. Symbolem doby by se stala nemoc z ozáření, tedy forma otravy, při níž vypadají pacientům vlasy a selhávají tělesné funkce. Je to pomalá, bolestivá a ošklivá smrt.
Popel z rozsáhlých jaderných požárů by navíc zablokoval tolik slunečního světla, že by na Zemi nastala náhlá nukleární zima. Roky by trvalo, než bychom byli znovu schopni spatřit slunce. Byla by to „doba ledová“ s radioaktivním spadem, která by podle vědců mohla trvat zhruba 20 let. Kvůli prudkému ochlazení bychom nebyli schopni pěstovat plodiny, došlo by k zániku zemědělství, zemřela by zvířata. V důsledku hladomoru by zemřely miliardy lidí. Asi jediným zdrojem potravy by byly konzervy. Přišli bychom taky o polovinu ozonové vrstvy, takže by Zemi ničilo UV záření. Rostliny, jež by se sotva vzpamatovaly, by opět umíraly, a lidstvo by hromadně postihla rakovina kůže.
Kromě jaderného výbuchu by asi zemi pokryly i požáry, ohně a celé série výbuchů dalších
100 let po jaderném útoku
O sto let později by už téměř nikdo na severní polokouli, kde destrukce začala, nezůstal. Ti, co by přežili, by totiž v důsledku kruté zimy museli utéct na teplejší jižní polokouli, která by byla poškozena méně. Stala by se velmocí Brazílie, JAR nebo Austrálie? A dokázala by se vůbec lidská civilizace znovu vzchopit?
Zdroje: ct24.ceskatelevize.cz, zoommagazin.iprima.cz, www.seznamzpravy.cz, www.dotyk.cz
