Wilhelm Gustloff byla přes 208 metrů dlouhá a 56 metrů vysoká loď s výtlakem 25 500 tun. Začala vznikat v květnu 1936 v loděnicích zbrojovky Blohm & Voss v Hamburku a už o rok později byla spuštěna na vodu. Do služby se plně zařadila v březnu 1938, přičemž původně měla nést jméno Adolf Hitler. Nicméně po zavraždění předáka švýcarských nacistů Wilhelma Gustloffa v roce 1936 byl pojmenován právě po něm, a to na vůdcovo přání. V námořních mapách ji dnes najdete pod označením „překážka číslo 73“.
Pobyt na této lodi měl být za odměnu
Wilhelm Gustloff sloužil původně především na vyhlídkové plavby do severských států, přičemž na jeho deset palub se vešlo 417 mužů posádky a 1465 pasažérů. Šlo o opravdu luxusní loď, jež měla německým rekreantům nabídnout mimo jiné plavecký bazén, sedm barů, tančírny, knihovnu, zimní zahradu, hudební sál či palubní kino.
Loď následně sloužila jako nemocnice a kasárna
Na tyto radovánky měli přednostní právo členové nacistických organizací i strany a zasloužilí přisluhovači režimu. Jenže na začátku roku 1939 tato jeho role vzala zasvé a původně výletní loď po vypuknutí druhé světové války už sloužila pouze vojenským účelům. Od podzimu 1939 do podzimu 1940 sloužil Wilhelm Gustloff jako lazaretní loď. V listopadu 1940 se však ocitl v Gdyni, kde z něj udělali obytnou loď pro zhruba tisíc příslušníků tamější 2. výcvikové ponorkové divize. Do ledna 1945, kdy byl zapojen do evakuace na záchranu uprchlíků z východních území před blížící se Rudou armádou, neurazil ani jednu námořní míli.
Osudný den
Největší a zároveň nejtragičtější chvíle této lodě přišla na konci ledna 1945, kdy se z původně plovoucí kasárny stal podmořský hrob. Podle svědka, jenž katastrofu přežil, Heinze Schöna, na lodi plulo 10 582 osob, z nichž bylo 8956 uprchlíků. Přetížený Gustloff vyplul z Gdyně krátce po 13. hodině 30. ledna 1945. Kapitánem byl Friedrich Petersen a jediným doprovodem byl malý torpédový člun Löwe.
Kapitán lodi Friedrich Petersen se rozhodl plout se zapnutými palubními a polohovými světly, neboť se obával srážky s jinou lodí v tehdy špatném počasí. Wilhelm Gustloff byl tedy nepřehlédnutelný, a to i pro nepřítele. Lodi si všimla 780 tun vážící sovětská ponorka S-13, která se nacházela několik námořních mil na západ od Gustloffu.
Asi po půlhodinovém manévrování ponorka S-13, jíž velel dvaatřicetiletý Alexandr Mariněsko, odpálila ze vzdálenosti 1 km čtyři torpéda, která byla příznačně pojmenovaná – Za vlast, Za sovětský lid, Za Leningrad a Za Stalina. Gustloff šel okamžitě pod vodu, přičemž výbuchy způsobené torpédy ihned zabily stovky lidí. Po zásahu vypukla na Gustloffu panika. Ti, co přežili, potvrdili, že se evakuace změnila v naprostý chaos. Teplota vzduchu byla navíc minus 18 stupňů, teplota vody těsně nad bodem mrazu. Parník se potopil za necelou hodinu a z přeplněné lodi se zachránilo jen minimum pasažérů.
Válka si podobných katastrof vyžádala víc
Podle Schöna zahynulo 9343 lidí včetně asi pěti tisíc dětí. Po této katastrofě byly potopeny ještě další dvě nacistické lodi s uprchlíky: loď Steuben poslala ke dnu 10. února 1945 rovněž Mariněskova ponorka S-13 a zahynuly tři až čtyři tisíce osob. Při potopení lodi Goya 16. dubna 1945 jinou sovětskou ponorkou zahynulo ve vodách mezi šesti a sedmi tisíci lidí.
Mariněsko byl za své „úspěchy“ jmenován hrdinou SSSR až posmrtně, 5. května 1990, v předvečer 45. výročí vítězství Rudé armády nad nacisty.
K vraku lodi se nesmí nikdo přiblížit
Na klid zesnulých i vraku dohlíží polská pobřežní stráž a nikdo se k němu nesmí přiblížit na vzdálenost kratší než 500 m. Platí to především pro lovce pokladů, kteří stále pátrají po tzv. jantarové komnatě. Podle některých teorií se prý nacházela právě na palubě Wilhelma Gustloffa.
Zdroje:
https://www.denik.cz/ze_sveta/katastrofa-titanic-wilhelm-gustloff-valka-mrtvi-potopeni-lodi.html
