Tajná devatenáctka
Po válce bylo ve Sverdlovsku (dnešní Jekatěrinburg) vybudováno uzavřené město 19 (19-м городок) s vlastní nemocnicí, obchody, školami, úřady a místy pro společenské i sportovní vyžití. V roce 1949 tam zahájil provoz Vědeckovýzkumný ústav bakteriálních vakcínových preparátů. Avšak v samém srdci tajného vojenského zařízení „19“ se nacházela nejtajnější střežená zóna chráněná ostnatým drátem. A v ní budova s podzemními laboratořemi, kde se zkoumaly choroboplodné zárodky, včetně Bacillus anthracis.
Nenápadná biologická zbraň
Bacillus anthracis je bakterie, která způsobuje onemocnění antrax (anthrax). Podle toho, kde bakterie tělo napadne, má nemoc tři formy: kožní, plicní a střevní. Bakterie vytváří spory, které jsou schopné přežít i v půdě desítky let. Lze je snadno použít jako velmi účinnou biologickou zbraň. Jako aerosol je možné spory rozprášit na tisíce lidí. Po vdechnutí způsobí v plicích velmi závažnou infekci, které téměř všichni nakažení podlehnou, pokud není léčena antibiotiky. Antraxový prášek byl po útocích v New Yorku dne 11. září 2001 rozeslán v obálkách politikům a novinářům, 22 se nakazilo a pět z nich zemřelo.
Bacillus anthracis je bakterie, která způsobuje onemocnění antrax (anthrax).
Biologický Černobyl aneb Sverdlovská nehoda
V roce 1979 druhý dubnový den nastává ten osudný okamžik, kdy z tajného zařízení uniká do ovzduší směs spor antraxu. Spory se shluknou v mrak, který lehký vánek unáší padesát kilometrů směrem jihovýchod. Pod sebou nechává nejméně stovku nemocných, kteří vdechnou spory této infekční bakterie, z nichž sedm desítek pak nemoci antrax podléhá. Umírají i zvířata. Přesné počty lidí ani zvířat nejsou známé. Doktor K. Alibekov, bývalý zástupce vedoucího civilního biologického programu (Biopreparat) po letech pak uvedl, že „… únik antraxu vzduchem způsobili pracovníci vojenského zařízení, kteří zapomněli vyměnit filtr ve výfukovém systému, když si chybu uvědomili, bylo již pozdě.“ A dále, že kdyby ten den foukal vítr směrem na Sverdlovsk, mrtvých by byly tisíce. Ruské zdroje však tvrdí, že k úniku došlo kvůli závadě v systému, který plyny odváděl. Ať únik spor antraxu způsobila lidská chyba či technická závada, je to nejsmrtelnější epidemie plicního antraxu v historii.
Dohra?
Během studené války se výzkumem biologických zbraní nezabýval jen Sovětský svaz, ale i Velká Británie, Spojené státy a další země. V roce 1975 vstoupila v platnost Úmluva o zákazu biologických zbraní, podepsaná v roce 1972. Přestože po nehodě sovětská vláda tvrdila, že příčinou otravy byl střevní antrax, a i někteří američtí vědci tuto verzi považovali za věrohodnou, ve zpravodajských kruzích se o tajné výrobě biologických zbraní vědělo. Vládly tedy pochybnosti, že Sověti nemluví pravdu, porušují dohodu a dál pokračují ve svém tajném programu výroby spor antraxu a dalších biologických látek. Sověti to však popírali a na mezinárodních konferencích se snažili prokázat svou verzi o kontaminovaném mase.
B. Jelcin v roce 1992 umožnil týmu amerických vědců navštívit Sverdlovsk a epidemii prošetřit. I když veškeré záznamy o nehodě KGB zlikvidovala, šetření Američanů na místě ukázalo, že k nákaze došlo vzdušnou cestou nikoli konzumací masa. Nebyli však schopni prokázat, jak přesně k úniku došlo, a jaký konkrétní výzkum v zařízení probíhal. Nenašly se důkazy, že by se sovětští výzkumníci snažili vypěstovat kmen odolný vůči lékům nebo vakcínám, nebo že by bakterie geneticky upravovali, čímž by byly spory ještě smrtelnější. I dodnes visí nad sverdlovskou nehodou mnoho otazníků a nikdo neví, zda tam výzkum biologických zbraní nepokračuje dál.
Zdroje: www.science.org, www.history.com, www.pbs.org
