Co je vlastně lepra, známá také jako malomocenství? Jde o infekci, způsobenou bakteriemi, jež napadají periferní nervy, tedy jejich zakončení. V minulosti byla považována za Boží trest, který se v Evropě začal šířit za křižáckých válek. I když jsou mnozí nakažení prakticky bez příznaků, u jiných se může rozvinou těžká forma malomocenství, která deformuje tělo a poničené části tkáně doslova odpadávají. Dnes už ale lékaři nově objevené případy umí léčit za pomoci speciálních antibiotik. Přesto se v Evropě zachovalo poslední leprosárium, tedy místo, které shromažďuje takto nemocné lidi, jež je třeba izolovat kvůli možnému šíření nemoci. Jak se žije v Tichilesti, rumunské vesnici malomocných?
Vesnice nebo nemocnice?
Tichilesti nedaleko města Tulcea je sice formálně vedeno jako nemocnice, ale ve své podstatě jde spíše o malou vesnici v místech, kde se nemocní leprou shromažďovali již od nepaměti. Nejprve v tamním klášteře, později v kolonii, založené zde v roce 1900. V místě skrytém před okolím a mimo civilizaci, se dařilo držet nemocné daleko od ostatních, aniž by je kdokoliv hledat. Rodinám těchto pacientů (nebo snad spíš vězňů?) bylo totiž sděleno, že jejich příbuzný zemřel. Rumunský režim to dělal hned z několika důvodů. Ten zdravotní byl samozřejmě prezentován jako hlavní, ale stejně důležitý, nebo snad ještě důležitější, byla společenská stránka věci. V zemi, která pod Ceausescovým vedením směřovala k zářným socialistickým zítřkům přece nemohli oficiálně žít malomocní lidé. A tak se prakticky až do pádu tehdejšího režimu o leprosáriu v Tichilesti vlastně nevědělo. Nejen lidé, ale ani úřady se o osud obyvatel tohoto místa nestarali. Podle toho to tady také až do roku 1990 vypadalo.
Malomocní mají den po dni složitější život
Horrorový zážitek, ale hlavně život
Když se po pádu komunistů do Tichilesti dostali novináři (a nejen oni), byli zděšeni podmínkami, v jakých zde museli malomocní doslova živořit. Tito lidé sem byli jednoduše dovezeni a ponecháni své nemoci bez zvláštní pomoci. O takových vymoženostech, jako je sociální zázemí nebo základní hygiena, se jim mohlo jen zdát. Od té doby se ale mnohé změnilo, i když řady nemocných postupně řídnou tak, jak ti nejstarší umírají. Noví pacienti naštěstí nepřicházejí. Z původních přibližně dvou stovek lidí, kteří zde byli objeveni v roce 1990, bychom zde dnes našli jen pár. Ti ale mají péči, jakou potřebují. V kolonii pracují ošetřovatelky, které pečují o rány, jež se na těle vinou nemoci stále tvoří, nemocní dostávají potřebné léky a zlepšila se také hygiena.
Pro zdejší pacienty už není záchrana
Jak je možné, že sem nepřicházejí noví pacienti? V současné době je již lepra léčitelnou nemocí. Pokud ale v minulosti překročil její rozvoj v lidském těle určité stádium, jako u pacientů z Tichilesti, pak už není návratu k běžnému životu. Těmto lidem nezbývá nic jiného, než se smířit s faktem, že svůj stále se zhoršující život dožijí v domcích z počátku minulého století mimo běžnou civilizaci, ale dnes již naštěstí v péči a společnosti ošetřovatelů. Ani to jim ale nemůže vynahradit postupnou ztrátu prstů, celých končetin nebo třeba zraku.
Zdroje: realitatea, wikipedia, bbc, reflex
