Přesto překvapivě mnozí astronauté, kteří se vydali do vesmíru a vrátili se, popisují, že se setkali s neobvyklým a nečekaným jevem – vesmír má charakteristickou vůni. Jak tedy vesmír voní a proč vydává tyto zvláštní vůně? Ponořme se do podivného světa vesmírných pachů, od "hořícího kovu" po "propečený steak", a prozkoumejme fascinující teorie, které za těmito čichovými zážitky stojí.
Aromatická setkání astronautů
Ačkoli by si žádný astronaut se zdravým rozumem nikdy nesundal helmu ve vesmírném vakuu, řada astronautů hlásila, že se po návratu ze svých misí, zejména po účasti na výstupech do kosmu, setkala s jedinečnými pachy. Popisy se liší, ale často zahrnují výrazy jako "hořící kov", "štiplavý zápach", "ořechy", brzdové destičky", "střelný prach", a dokonce "spálená mandlová sušenka" nebo "propečený steak". Je to jako vesmírné potpourri vůní, jejichž společným znakem je spálená kvalita.
Astronaut Don Pettit, který se během své kariéry v NASA zúčastnil několika mimovozních aktivit (EVA), popsal, že mu vesmírný zápach připomíná léta na vysoké škole, která trávil s obloukovým svářečským hořákem při opravách těžkých zařízení. Přirovnal vůni k "příjemně sladce vonícím svářečským dýmům", což poskytuje živé přirovnání ke zvláštnímu aroma vesmíru.
Tajemství vesmírné vůně
Zajímavý jev, kdy vesmír voní po spálených nebo kovových látkách, se snaží vysvětlit několik teorií. Jedna z nich se točí kolem procesu, který probíhá v přechodové komoře při návratu astronautů z vesmíru na Mezinárodní vesmírnou stanici nebo do jejich kosmické lodi. Během opětovného přetlakování dochází k chemické reakci známé jako oxidace. Atomy kyslíku z vesmíru se naváží na skafandr astronauta, během fáze snižování tlaku, kdy je přechodová komora otevřená, plavou uvnitř a spojují se za vzniku atmosférického kyslíku (O2).
Oxidační proces se velmi podobá spalování, ovšem bez plamenů a kouře, a má podobný pachový profil, což možná vysvětluje kouřový, zuhelnatělý zápach, který astronauti uvádějí. V podstatě by vesmír mohl vonět jako vedlejší produkt pomalé, tiché spalovací reakce.
Hvězdné exploze a kosmické vůně
Další hypotéza spojuje vůni vesmíru s hvězdnými explozemi, dramatickým zánikem masivních hvězd. Náš vesmír, jehož stáří se odhaduje na 13,7 miliardy let, byl svědkem zrodu a zániku bezpočtu hvězd. Když se hvězdy setkají se svým ohnivým koncem, uvolňují sloučeniny zvané polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH). Polycyklické aromatické uhlovodíky se nevyskytují pouze ve vesmíru, ale v celé naší sluneční soustavě a jsou obsaženy i v předmětech denní potřeby, jako jsou potraviny, uhlí a ropa.
PAH vznikají také při spalování různých látek, jako je uhlí, tabák, dřevo a maso. To naznačuje, že část důvodu, proč je ve vesmíru cítit výrazný zápach po spálenině a dřevěném uhlí, může být způsobena emisemi zapáchajících PAHs, podobně jako vůně linoucí se z grilu za letního večera.
Vesmír v podstatě vařil kosmické lektvary po miliardy let a naše sluneční soustava zdědila některé z těchto čichových odkazů. Až se tedy příště budete dívat na hvězdy, vzpomeňte si, že vesmír možná servíruje vesmírný gril s vůněmi s nádechem smaženého masa a chutí žhavého kovu.
Zdroje: blesk.cz, futurism.com, livescience.com
