I když na matoucí otázku neexistuje jednoznačná odpověď, vědci se zabývají záhadami našeho vnímání času a možná narazili na několik vodítek ukrytých v labyrintu naší mysli.
Rutinní život
Jedním z obvyklých vysvětlení zrychleného tempa času s přibývajícím věkem je, že náš mozek zpracovává méně informací. Tato teorie předpokládá, že s přibývajícím věkem se usazujeme v rutině a náš život se stává strukturovanějším, což vede k pocitu, že čas plyne rychleji. Cindy Lustigová, profesorka psychologie na Michiganské univerzitě, navrhuje tento zajímavý pohled: "Když jsme starší, máme tendenci mít život více strukturovaný na základě rutiny a méně velkých přelomových událostí, které používáme k vymezení různých epoch 'času našeho života'."
Jde o to, že náš život se stává sérií opakujících se činností, v nichž se dny a týdny prolínají a vytvářejí pocit kontinuity. Náš mozek je uzpůsoben k tomu, aby zpracovával čas pomocí zapamatovatelných událostí, a jak těchto událostí s věkem ubývá, mění se i naše vnímání času.
Váha zkušeností
Další pohled vychází z úvahy o obrovském množství zkušeností, které s přibývajícím věkem nashromáždíme. Lustig vysvětluje: "Pro pětileté dítě je jeden rok 20 procent jeho života nabitého zážitky, když objevuje svět kolem sebe. Stejný čas však představuje pouze dvě procenta života padesátiletého člověka, který má pravděpodobně méně nových zkušeností." V podstatě platí, že čím více zážitků máme k reflexi, tím rychleji se zdá, že čas plyne, protože tyto zážitky splývají dohromady.
Teorie Adriana Bejana
Adrian Bejan, výzkumník z Duke University, navrhl jiné vysvětlení. Ve své studii z roku 2019 Bejan označil stárnutí mozku za klíčový faktor našeho změněného vnímání času. Domnívá se, že když jsme byli mladší, náš mozek byl zdatnější v rychlém zpracovávání nových informací, takže se nám dny v porovnání s nimi zdály delší.
Bejan vysvětluje, že "čas mysli", subjektivní vnímání času, není totéž co "čas hodin". Je to sled mentálních představ ovlivněných smyslovými vjemy. Jak stárneme, kapacita našeho mozku zpracovávat tyto obrazy se postupně snižuje v důsledku změn neurologických vlastností, jako je frekvence sakád, velikost těla a degradace drah.
Debata pokračuje
Zatímco Bejanova teorie se zdá být věrohodná, Lustig nabízí protiargument. Zpochybňuje Bejanovo tvrzení o velikosti hlavy a délce zrakového nervu a naznačuje, že plně nevysvětluje tento jev. Debata mezi teoriemi poukazuje na složitost našeho vnímání času a na více faktorů, které se na něm mohou podílet.
Ve snaze pochopit, proč se zdá, že se čas s přibývajícím věkem zrychluje, předložili vědci zajímavé teorie, ale záhada zůstává nevyřešena. Ať už je to způsobeno rutinou, nahromaděnými zkušenostmi nebo změnami v mozku, vnímání času nás nepřestává fascinovat.
Zdroje: stoplusjednicka.cz, novinky.cz, joe.co.uk