Občas se soudružským kolegům podařilo okopírovat vzhled vozu, ale stále bylo poznat, v jakém autě sedíte. Nejen, že v nich často pokulhával výkon a výbava, ale problémy byly i se zpracováním, spolehlivostí a komfortem. Přestože se objevily i modely, které za něco stály, jako sovětské Lady vycházející z italských Fiatů.
Pořadník, devizový účet a bony: jak se získával vůz v ČSSR
Ke koupi auta v ČSSR nestačilo jen mít peníze. Lidé se museli nejprve zapsat do pořadníku a pak jen čekat, než na ně přijde řada. A někdy to trvalo i několik let. Alternativou bylo sehnat devizový účet nebo bony do prodejny Tuzex, kde byly některé modely k dispozici. Pokud jste chtěli přeskočit pořadník, někdy stačilo zajistit si potřebné „známosti“ či mít po ruce obálku. Auto se tak stalo otázkou prestiže, čemuž odpovídal i způsob péče – domácí hospodyňky šily chemlonové potahy, koberce a polštářky, takže to v některých interiérech vozů vypadalo jako v obývacím pokoji.
Bez bonů se běžný člověk do Tuzexu nedostal
Ceny, které dnes zní až absurdně
Pokud jste chtěli takový Trabant, bylo často nutné vzít si půjčku, anebo se vzdát jiných nákupů na dlouhá léta. Při přepočtu průměrného hrubého platu (tehdy kolem 3000 Kčs) a dnešního (přibližně 29 000 korun) byl Trabant dražší než současná základní Octavia. Nejlevnější Škoda tehdy při přepočtu stála přes 660 000 korun. Ani palivo nebylo zrovna nejlevnější, jelikož litr benzínu v roce 1977 stál 4,50 Kčs, což by odpovídá dnešní ceně kolem 48–50 Kč.
Která auta se stala zázrakem socialistické doby? Představujeme vám několik z nejpekelnějších aut východního bloku, která i přes svou pověst brázdila československé silnice.
Zaporožec ZAZ 966, Yugo
Sovětský Zaporožec ZAZ 966, pokus o kopii italského Fiatu 600, byl v Československu známý pro svůj nevzhledný design a mizernou kvalitu. Model 966V připomínal německý NSU Prinz, ale tím podobnosti končily. Problémy s výkonem, špatná ovladatelnost a nízká spolehlivost udělaly z tohoto auta skutečný symbol sovětské automobilové bezradnosti. Jugoslávské Yugo, vyráběné továrnou Crvena Zastava, bylo na počátku úspěchem, ale brzy se z něj stal propadák. Nízká kvalita zpracování, levné plasty, motory, které trpěly na nedostatek výkonu, znamenalo, že Yugo se proslavilo spíš jako vtip než jako auto.
Škoda/TAZ 1203
Slavná Škoda 1203, od roku 1968 vyráběná jako sériový model, byla využívána jako sanitka i dodávka. Vozy byly často odesílány přímo do nemocnic, avšak ne všechny dorazily v plném počtu. Hlavní slabinou tohoto modelu byl poddimenzovaný motor s vysokou spotřebou a hlučností, který i v rámci možností tehdejšího trhu prostě neobstál.
Škoda TAZ 1203 byla využívána jako sanitní vůz.
Fiat 126p jinak řečený Maluch
Polský Fiat 126p, známý jako „Maluch,“ se stal symbolem problémů s kvalitou východoevropských aut. Na tomto pouhých 600 kg vážícím voze se mohlo pokazit téměř vše: držáky uhlíků ve startéru, konektory kabeláže, pojistkové skříňky. Maluch tak vyžadoval neustálou péči a odhodlání majitele.
Trabant 601
Trabant 601 s dvoutaktním motorem byl snad nejslavnější vůz východního bloku. Typický zvuk a zápach spalovaného benzinu a oleje se stal jedním z jeho poznávacích znamení. Přestože byl Trabant relativně spolehlivý a levný, jeho hlučnost a slabý výkon z něj udělaly vůz na samé hranici použitelnosti.
trabant
ZAZ Tavrija a Moskvič 2141 Aleko
Sovětský ZAZ s modelem Tavrija měl být modernizací a nadějí pro automobilku. Očekávání ale nesplnil. Tavrija byla známá svou špatnou kvalitou zpracování a neustálými problémy s brzdami, které si vybíraly svou daň na bezpečnosti i spolehlivosti. Moskvič Aleko byl pokus o přiblížení se západním automobilkám, ale přestože nabízel relativně prostorný interiér a zajímavý design, spolehlivost byla nízká, stejně jako výkon motoru, což z něj udělalo další problematické auto východního bloku.
Ruský Moskvič 2141 Aleko
Rumunský Oltcit nebo autobusy Ikarus
Rumunský Oltcit měl sice zajímavý původ – byl to výsledek spolupráce s Citroënem – ale technicky i vzhledově zaostával. V autobusech Ikarus 620/630 jste zase cítili veškeré vibrace a obzvláště obtěžující byl jejich hluk.
Stejně jako značka Dacia vznikl také Oltcit díky spolupráci s francouzskou automobilkou. Tentokrát šlo o Citroën.
Přestože bývalá auta východního bloku vzpomínáme s úsměvem i trpkostí, nelze jim upřít, že pro své majitele představovala nejen prostředek k přepravě, ale i symbol odhodlání zvládnout každou cestu.
Zdroje: autosalon.tv, zpravy.aktualne.cz, nasregion.cz
částečně vytvořeno AI
Sledujte nás v Google Zprávách