Merkurovy slané ledovce, které se nacházejí v kráterech Raditladi a Eminescu, se nepodobají ničemu, co si na Zemi spojujeme s ledovci. Nejsou to typické zmrzlé vodní plochy, ale spíše proudy soli, které pod povrchem Merkuru zachytily těkavé sloučeniny. Jde o látky, které se na planetě snadno vypařují, včetně prvků jako voda, oxid uhličitý a dusík. Fascinující solné útvary byly odhaleny při dopadech asteroidů a umožnily vědcům nahlédnout do materiálů ukrytých pod povrchem planety.
Záhadný paradox
Přítomnost ledovců na Merkuru se může zdát paradoxní vzhledem k jeho blízkosti spalujícího Slunce. Protože je Merkur 2,5krát blíže Slunci než Země, panují na něm extrémní teploty. Vědci však naznačují, že solné toky mohly uchovávat těkavé látky po úžasnou "více než miliardu let". Tato odolnost by mohla být potenciálním útočištěm pro život pod drsným povrchem planety.
Pozemské analogie
Ačkoli se solná ložiska na Merkuru liší od ledovců nebo ledovců, které najdeme na Zemi, podobná slaná prostředí existují i na naší planetě. Geologové se setkali se slanými výklenky i na těch nejnepříznivějších místech, jako je vyprahlá poušť Atacama v Chile. Paralela vyvolává lákavou vyhlídku na podpovrchové oblasti na Merkuru, které by mohly být obyvatelnější než jeho nepřístupný povrch.
"Potenciálně obyvatelné" zóny Merkuru
Existence zachycených těkavých látek, zejména vody, v podzemí Merkuru naznačuje možnost existence podzemního života chráněného před brutálním slunečním zářením. Ve fascinující paralele s konceptem "Goldilocksových zón" v planetárních systémech, kde jsou ideální podmínky pro kapalnou vodu, by Merkur mohl mít pod svým povrchem "potenciálně obyvatelnou" oblast. Tento objev by mohl oživit vědecký zájem o planety podobné Merkuru při hledání mimozemského života.
Mizející jámy
Nově objevené ledovce na Merkuru mohou také poskytnout vysvětlení dlouholeté záhady týkající se kráterů na planetě, z nichž některé obsahují podivné jámy. Vědci předpokládají, že byly kdysi naplněny těkavými látkami, než je nárazy odhalily a způsobily jejich vypaření. Zajímavý objev otevírá dveře k hlubšímu pochopení geologické historie Merkuru.
Původ těkavých vrstev
Jedna naléhavá otázka zůstává: Jak se těkavé vrstvy dostaly pod povrch Merkuru? Pozorování severního pólu Merkuru naznačují, že těkavé látky se usazovaly na již zformované krajině. Jedna z hypotéz naznačuje, že by mohlo jít o pozůstatky "kolapsu prchavé, horké primordiální atmosféry na počátku historie Merkuru". Alternativně se navrhuje, že Merkur kdysi měl jezera a hustá, vysoce slaná pára z jeho vulkanického nitra unikla a vypařila se, přičemž sůl zůstala na místě.
Přestože je objev nesporně fascinující, vyvolává více otázek než odpovědí. Další výzkum a zkoumání jsou nezbytné k objasnění toho, co se může skrývat pod povrchem Merkuru a jaký je potenciál života v nečekaných koutech naší sluneční soustavy.
Zdroje: earthsky.org, newscientist.com, earth.com
