Navzdory množství literatury popisující jeho vojenské činy, konkrétní údaje o Žižkově vizáži nápadně chybí, a historikové tak musejí skládat puzzle z kusých a různorodých zpráv.
Pohled do Žižkových formativních let
Žižkův příjezd do Prahy 1. prosince 1421
Žižka se narodil kolem roku 1360 v zemanské rodině a jeho raný život byl poznamenán řadou dramatických zvratů. Proslavil se nejen vynálezem vozové hradby, ve své době hrozivé obranné taktiky, ale také svým kontroverzním a pohnutým životem. Zatímco o jeho pozdějších letech existuje mnoho záznamů, Žižkův raný život zůstává z velké části neprobádaný. V deseti letech přišel o první oko, což ho přimělo prodat rodinné hospodářství a nabídnout své služby královskému dvoru.
Během svého života prošel Žižka celou řadou „rozmanitých rolí“, od lapky po žoldnéře, který se účastnil nesčetných bitev a potyček po celých Čechách a Polsku. V roce 1419 sehrál klíčovou roli při první pražské defenestraci, a právě během zimní bitvy u Nekmíře poprvé použil svou ikonickou taktiku vozové hradby. V následujícím roce se zúčastnil založení Tábora a svou pověst strategického génia upevnil v bitvě u Sudoměře. Jeho nejosudovější okamžik však přišel při obléhání hradu Rábí, kdy mu šíp nebo střepina poranily druhé oko, takže částečně oslepl, ale zdaleka nebyl poražen. V bitvách pokračoval až do své smrti v roce 1424 při obléhání Přibyslavi.
Velitel s bitevním šrámem
Žižkova vojenská kariéra byla stejně slavná jako brutální. Jeho novátorské využití vozové hradby v bitvách, jako byla ta u Sudoměře, je příkladem jeho strategické geniality. Jeho nejnáročnějším okamžikem se však ukázalo obléhání hradu Rábí, které vedlo ke zranění jeho druhého oka. Pozoruhodné je, že to nijak neomezilo jeho bitevní zdatnost, neboť i nadále vedl bitvu se schopností rozeznávat obrysy a tvary.
Hledání Žižkovy pravé podoby
Nejstarší známé vyobrazení Žižky, hlava vytesaná z opuk z roku 1516, vzbuzuje pochybnosti o své přesnosti. Vyobrazení se objevilo téměř sto let po jeho smrti, což historiky nutí k zamyšlení nad jeho pravostí. V průběhu staletí se Žižkova podoba v umění a literatuře proměňovala a odrážela měnící se náboženskou a politickou krajinu. Všeobecně přijímaným se stalo vyobrazení luteránského pastora Zachariase Theobalda ze 17. století, odvozené z různých portrétů, které zobrazovalo Žižku jako zavalitého, zrzavého muže s výrazným nosem.
Čáslavský objev: O krok blíže k pravdě
Ostatky Jana Žižky
Významný nález z roku 1910 v kostele svatého Petra a Pavla v Čáslavi znovu podnítil zájem o Žižkovu podobu. Obsah krypty, včetně zkřížených stehenních kostí a poškozené lebky, představovaly jedinečnou příležitost k vědecké analýze. Forenzní výzkumy antropologů v průběhu desetiletí postupně vytvořily konkrétnější obraz Žižky, korelující s historickými zprávami o jeho zraněních a charakteristických rysech.
Ostatky patřily jednookému muži ve věku kolem šedesáti let, jehož výrazné rysy obličeje se shodovaly s historickými popisy. Již v raném věku přišel o levé oko a později utrpěl vážné poranění pravého oka. Poškození levé očnice a lícní kosti bylo rozsáhlé a způsobilo odchylku ve struktuře obličeje. Zranění pravděpodobně způsobilo problémy s řečí a příjmem potravy.
Život Jana Žižky, poznamenaný brutalitou války, ho fyzicky změnil, ale jeho geniální strategie a statečnost zůstávají jeho trvalým odkazem. Kusé historické záznamy a vědecké poznatky vykreslují obraz muže, který překonal velké fyzické problémy a stal se jednou z nejuznávanějších osobností českých dějin. Skutečná podoba Jana Žižky možná zůstává částečně zahalena tajemstvím, ale jeho vliv na dějiny je naprosto jasný.
Zdroje: zivotopis.panovnici.cz, krajskelisty.cz, zdravotnickydenik.cz
