Vědecká studie, kterou provedl mezinárodní tým vědců, vrhla světlo na záhadnou aktivitu postmortálních genů. Analýzou vzorků zesnulých osob vědci zjistili, že některé geny jsou po smrti aktivnější. Překvapivý objev poskytuje vědecké komunitě nejen neocenitelný soubor dat, ale je také příslibem, že se z něj stane účinný forenzní nástroj.

Zdroj: Youtube

Geny a život

Abychom pochopili význam objevu, je nezbytné pochopit, jakou roli hrají geny v lidském těle. Geny jsou něco jako architekti a stavitelé našich biologických struktur, kteří organizují a řídí procesy na úrovni buněk, tkání a orgánů. Jsou to skryté plány v naší DNA a po aktivaci vytvářejí transkripty RNA, které slouží jako klíčové vodítko pro syntézu bílkovin.

Transkriptomika, analýza transkriptů RNA, je klíčovým nástrojem pro vědce, kteří se snaží odhalit vnitřní fungování našich buněk. Analýza pomáhá vědcům získat poznatky o zdraví a nemocech různých biologických systémů. Získání vzorků pro tyto studie je však často náročné.

Problém sběru vzorků

Odběr vzorků od živých jedinců může být invazivní a spojený s etickými problémy. Vědci se proto často spoléhají na dostupnější zdroj vzorků – tkáně a orgány odebrané zemřelým jedincům při posmrtných vyšetřeních. Posmrtné vzorky sice nabízejí neocenitelné poznatky o vnitřním fungování těla, ale existují pochybnosti o tom, zda přesně odrážejí to, co se děje během života člověka.

Vzorky odebrané po smrti se navíc obvykle neodebírají okamžitě, ale až po uplynutí určité doby. Zpoždění by mohlo potenciálně přinést matoucí proměnné, které by ovlivnily interpretaci transkriptomických dat.

Překvapivé odhalení

Právě tyto obavy přiměly profesora Roderica Guigóa, počítačového biologa z barcelonského Institutu pro vědu a technologie, a jeho tým k tomu, aby se pustili do své průlomové studie. Jejich cílem bylo zjistit, zda po smrti dochází k poklesu aktivity genů, který by mohl ovlivnit přesnost transkriptomických dat.

Aby vše prozkoumali, využili vědci sekvenování mRNA nové generace na posmrtných vzorcích odebraných do 24 hodin po smrti a také na krevních vzorcích odebraných některým jedincům před jejich smrtí. Výsledky nebyly nijak překvapivé.

Buněčná reakce na smrt

"Zaznamenali jsme některé dráhy, některé geny, které jsou aktivovány, a to znamená, že i po smrti ještě existuje nějaká aktivita na úrovni transkripce," vysvětlil profesor Guigó. Navzdory očekávání zůstaly geny aktivní i po smrti jedince. Ačkoli přesné důvody jevu zůstávají nejasné, jedna z hypotéz naznačuje, že významným faktorem může být zastavení průtoku krve, které vede k hypoxii nebo nedostatku kyslíku.

Důsledky pro soudní lékařství

Studie nabízí zajímavý pohled na posmrtnou aktivitu genů a zároveň otevírá možnost revoluce v soudním lékařství. Prof. Guigó předpokládá, že existuje jedinečný vzorec genové exprese po smrti, který by mohl nakonec sloužit jako forenzní podpis nebo otisk prstu. Zdůrazňuje však, že je třeba provést rozsáhlejší výzkum, než bude možné tento objev prakticky využít při vyšetřování trestných činů.

Výsledky studie byly konzistentní u různých mrtvol a umožnily na základě hladin RNA přesně předpovědět dobu od smrti. Prof. Guigó přesto zdůrazňuje, že je potřeba dalšího zkoumání. Než bude možné objev využít jako užitečný forenzní nástroj, je třeba zvážit faktory, jako je věk zemřelého, příčina smrti a delší posmrtné intervaly.

Zdroje: tn.nova.cz, bbc.com, crg.eu