Objev přidává fascinující kapitolu do našeho chápání evoluce člověka a složitého dědictví našich předků.
Stopy v naší DNA
Neandertálci, naši nejbližší vyhynulí příbuzní z řad homininů, se před desítkami tisíc let křížili s moderními lidmi. Křížení zanechalo v genomech moderních lidí fragmenty neandertálské DNA. Vědci již léta spekulují o vlivu těchto genetických fragmentů na fyziologii a schopnosti člověka.
Předchozí výzkumy naznačovaly, že rozdíly ve tvaru lebky mezi moderními lidmi a neandertálci by mohly odrážet rozdíly v uspořádání a funkci mozku. Bez přímých důkazů z mozkové tkáně, která nezkameněla, však teorie zůstávaly spekulativní.
Překonání mezer ve znalostech
Aby mezeru ve znalostech překlenul, pustil se tým vedený Philippem Gunzem z Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii a Simonem Fisherem z Ústavu Maxe Plancka pro psycholingvistiku do ambiciózní studie. Zkombinovali CT snímky lebek neandertálců a moderních lidí s genetickou analýzou a snímky magnetické rezonance téměř 4 500 žijících lidí. Jejich cílem bylo identifikovat specifické fragmenty neandertálské DNA, které ovlivňují tvar mozku a lebky.
Klíčové geny
Studie odhalila, že fragmenty neandertálské DNA na chromozomech 1 a 18 jsou spojeny s méně zaobleným mozkem. I když jsou tyto vlivy nepatrné a na tvaru lebky živého člověka by nebyly zjevné, znamenají významné zjištění pro pochopení genetických vlivů na vývoj mozku. Příslušné geny, UBR4 a PHLPP1, hrají klíčovou roli při tvorbě neuronů, respektive při vývoji nervové izolace.
Pozoruhodné je, že neandertálské fragmenty DNA ovlivňují zejména putamen a mozeček, mozkové struktury nezbytné pro koordinaci pohybu, učení, paměť a potenciálně i řeč a jazyk.
Pozdní projevy neandertálských rysů
Zajímavým aspektem výzkumu je načasování projevu těchto rozdílů. Studie naznačuje, že odlišné tvary lebky spojené s neandertálským genetickým dědictvím se projevují až v pozdějším věku, kolem 40 let. Zjištění zpochybňuje všechny zažité představy, že by rozdíly byly přítomny již při narození. Místo toho výzkum naznačuje, že moderní lidé i neandertálci mají při narození podobné tvary mozkovny a lebky, přičemž rozdíly se objevují až v důsledku postnatálního vývoje mozku.
Budoucnost výzkumu
Objev nejen rozšiřuje naše znalosti o genetickém dědictví neandertálců u moderních lidí, ale také poukazuje na složité způsoby, jakými jsou náš vývoj a fyzické vlastnosti formovány hlubokou minulostí. Cílem budoucího výzkumu, jak naznačují zúčastnění vědci, bude odhalit další neandertálskou DNA spojenou s mozkem moderního člověka. Kromě toho perspektiva pěstování mozkové tkáně s neandertálskou DNA v laboratoři nabízí slibnou cestu pro zkoumání specifických účinků dávných genetických variant.
Vzhledem k tomu, že pokračujeme v odhalování genetických vláken, která nás spojují s našimi dávnými příbuznými, nabízejí podobné studie hluboký vhled do biologických a vývojových procesů, které určují lidský druh.
Zdroje: zpravy.aktualne.cz, livescience.com, edition.cnn.com
