Záhadné místo na Sibiři však není portálem do podsvětí, ale překvapivým ukazatelem měnícího se zemského klimatu.
Největší tající propadlina na Zemi
Kráter Batagay, označovaný také jako kráter Batagaika, se vymyká tradičnímu pojetí kráteru. Jedná se o retrogresivní rozmrazovací propad (RTS), velkou, rozšiřující se propast vzniklou v důsledku tání věčně zmrzlé půdy a následného sesouvání půdy. Batagay se rozkládá na ploše více než 87 hektarů (asi 215 akrů) a je největším známým RTS, který je výstižně klasifikován jako "megaslump".
Kolosální geologický útvar se začal vytvářet v polovině 20. století, což ještě zhoršila lidská činnost, jako je kácení lesů a průjezd těžkých vozidel při důlních průzkumech. Necittlivé zásahy zbavily půdu izolačního vegetačního krytu a vystavily starobylý permafrost pod ním rychlé erozi a degradaci.
Alarmující tempo rozšiřování
Nejnovější studie upozorňují na alarmující rychlost, s jakou se kráter Batagay rozšiřuje. V letech 1991 až 2018 ustoupila 180 metrů vysoká čelní stěna kráteru až o 37 metrů ročně, přičemž v některých oblastech došlo k ústupu o téměř 98 metrů za jediný rok. Rychlé rozšiřování vedlo ke značnému úbytku materiálu, včetně přízemního ledu a rozmrzlé půdy, což mělo za následek uvolnění přibližně 169 500 tun organického uhlíku.
Globální význam útvarů RTS
Přestože je kráter Batagay díky své obrovské velikosti obzvláště pozoruhodný, zdaleka se nejedná o ojedinělý případ. Rozmrazovací propady, jako je Batagay, jsou stále častější v celé Arktidě, pozorované v oblastech, jako je severní Rusko, Kanada a Aljaška. Útvary slouží jako názorné ukazatele základních změn, které ovlivňují věčně zmrzlou krajinu, a působí jako symptom i symbol širších environmentálních změn, které probíhají v důsledku globálního oteplování.
Zpětná vazba permafrostu
Rozšiřování rozmrzajících sesuvů je více než geologická kuriozita; představuje významnou součást zpětné vazby permafrostu na uhlík. Tím, že tyto propady uvolňují starobylý uhlík uložený v permafrostu, přispívají ke koncentraci skleníkových plynů v atmosféře. Ačkoli jsou současné emise z permafrostu ve srovnání se spalováním fosilních paliv relativně malé, jsou připraveny stát se významnějším zdrojem uhlíku, protože globální teploty nadále rostou.
Okno do dávné minulosti Země
Krátery vypovídají o minulosti a varuje před budoucností
Navzdory hrozivým důsledkům jejich růstu poskytují rozmrzající propady, jako je kráter Batagay, jedinečné příležitosti k vědeckým objevům. Odhalují vrstvy věčně zmrzlé půdy, které byly stovky tisíc let neporušené, a nabízejí tak pohled do minulých klimatických podmínek a uchovávají pozůstatky dávno vyhynulé flóry a fauny.
Pokračující růst kráteru Batagay
Budoucnost kráteru Batagay zůstává nejistá. Současné tempo jeho rozšiřování sice naznačuje, že se bude rozrůstat ještě několik desetiletí, ale nakonec bude omezeno geografickými limity, jako je podloží nebo blízké vodní plochy. V průběhu svého vývoje bude tento pozoruhodný geologický útvar i nadále sloužit jako kritický indikátor klimatických změn, dynamická laboratoř pro studium geologické a environmentální historie Země a výrazná připomínka pokračujících dopadů lidské činnosti na přírodní systémy naší planety.
Zdroje: nypost.com, dailymail.co.uk, popsci.com
