Co se s vozem Kapka pokazilo a proč se v Československu neprosadil?
Projekt Kapka se nezrodil z rozmaru, ale spíše z hlubokého pochopení aerodynamiky a jejího vlivu na výkon automobilu. Konstruktéři automobilky Wikov se inspirovali přírodou, konkrétně tvarem padající vody, která klade nejmenší odpor vzduchu. Tento koncept byl znám již v roce 1914 při výrobě vozů Alfa 40/60 a vozů postavených na zakázku pro hraběte Marca Ricottiho, které dosahovaly úctyhodné rychlosti až 139 km/h.

Zdroj: Youtube

Zajímavé je, že konstruktéři v Prostějově šli dokonce ještě dál a vytvořili dřevěný model vozu v měřítku 1 : 5 a experimentovali údajně i s mulou pokrytou tukem, na kterou byly ventilátorem vháněny saze. Tyto experimenty prý pomohly vyladit aerodynamickou konstrukci Kapky a zajistit, aby byl minimalizován odpor vzduchu a optimalizována účinnost.

Dřevo, kov a inovace

Výrobní proces modelu Kapka byl důkazem inovace. Na podvozek Wikovu 35 byla pečlivě umístěna dřevěná konstrukce, kterou pak zruční klempíři pokryli plechem. Design vozu byl dále vylepšen úpravou umístění zadních světel a tvaru čelních skel, to vše ve snaze o dosažení dokonalé aerodynamiky. Úpravami prošla i palivová nádrž a speciálně pro Kapku byl navržen nový chladič.

Závodění proti nepřízni osudu

V roce 1932 Kapka čelila první skutečné zkoušce vytrvalosti, když se zúčastnila Moravského vytrvalostního závodu spolehlivosti, vyčerpávajícího závodu na 793 kilometrů z Jihlavy do Olomouce. Řidič Adolf Szczyzycki vzpomínal na problémy, kterým čelil při ovládání vozu, především kvůli unikátnímu nízkému dělenému čelnímu sklu ve tvaru šípu. Měl dokonce nešťastný střet s telegrafním sloupem, který mu poškodil kolo. Navzdory překážkám Kapka v závodě triumfovala, stejně jako její tovární sourozenci. Vítězství se však nepromítlo do vlny objednávek na aerodynamický model.

Proč Kapka neuspěla?

Kapka se navzdory své inovativnosti a působivým výkonům jen těžko prosazovala na československém automobilovém trhu. Jedním z hlavních důvodů jejího neúspěchu byl unikátní tvar, který jí přidal dalších 100 kilogramů na hmotnosti, což v konečném důsledku negovalo některé její výhody v oblasti rychlosti a úspory paliva.

Kromě toho se na nevýrazném obchodním úspěchu Kapky podílelo i načasování jejího uvedení na trh. V době, kdy byla rychlost na otevřených silnicích mimo obce omezena na pouhých 45 km/h, zůstal potenciál vozu z velké části nevyužit. Konzervativní československá klientela nebyla na takový skok do budoucnosti připravena.

Budoucnost automobilového designu

Ačkoli byla Kapka komerčním propadákem, její odkaz v automobilovém průmyslu žije dál. Průkopnická aerodynamická konstrukce, která se pyšnila součinitelem odporu vzduchu (Cx) 0,2-0,3, byla třikrát nižší než u běžných vozů Wikov 35. V roce 1935 se Kapka stala nejslavnějším vozem na světě. To podnítilo širší diskusi o reálném využití aerodynamických poznatků při výrobě automobilů.

Po neúspěchu vozu Kapka konstruktéři automobilky Wikov začlenili poznatky získané při jeho tvorbě do honosnějšího modelu Wikov 40. V roce 1933 byl model uveden do provozu. To znamenalo počátek zkosených čelních skel a chladičů v automobilovém průmyslu a navždy změnilo způsob navrhování automobilů.

Při zpětném pohledu se zdá, že Kapka ve své době možná nedosáhla komerčního úspěchu, ale zanechala nesmazatelnou stopu ve vývoji automobilového designu. Byl to odvážný experiment, který posunul hranice automobilových inovací a připravil půdu pro elegantní a aerodynamické vozy, které dnes vídáme na silnicích. V Československu byla Kapka možná propadákem, ale její vliv na automobilový svět je nepopiratelný, takže se stala nadčasovou ikonou inovace.

Zdroje: auto.cz, automobilrevue.cz, idnes.cz