Gula, které v té době bylo pouhých deset let, se díky fotografii nevědomky dostala do centra pozornosti mezinárodního společenství.
Útěk do bezpečí
Příběh Šarbat Guly začal tragicky. Při sovětských náletech přišla o rodiče a musela s babičkou a sourozenci uprchnout do Pákistánu. Rodina žila v táboře Nasir Bagh a potýkala se s chudobou, což je běžný úděl mnoha uprchlíků.
Fotografie upozornila nejen na Guliny pozoruhodné rysy, ale také na širší problémy afghánských uprchlíků, a přitáhla tak ke krizi značnou pozornost celého světa. V reakci na to National Geographic inicioval fundraisingovou kampaň, která úspěšně vybrala více než milion dolarů určených na podporu afghánských dívek.
Neznámá tvář
Navzdory celosvětovému věhlasu své fotografie zůstala Gula sama téměř dvě desetiletí neznámá. Teprve v roce 2002 se McCurry vrátil do Pákistánu v naději, že ji najde a dozví se o jejím životě po skončení uprchlického tábora. Po proplutí mnoha falešnými stopami a potenciálními podvodníky se McCurrymu podařilo identifikovat ji díky jejímu bratrovi, jehož oči odrážely Šarbatin výrazný pohled.
Výzvy každodenního života
V té době už měla Sharbat Gula za sebou životní útrapy a změny. Poté, co se ve třinácti letech provdala, se v roce 1992 vrátila do Afghánistánu. V průběhu let porodila pět dětí a prožila bolestnou ztrátu jednoho z nich krátce po narození. Její každodenní život byl naplněn namáhavými pracemi, od nošení vody až po péči o pole, zatímco její rodina žila ze skromného výdělku z manželovy práce v pekárně.
Po smrti manžela v roce 2012 a následném zatčení v Pákistánu v roce 2016 za držení padělaných dokladů se problémy pro Gulu nadále stupňovaly. Její zatčení vzbudilo značnou pozornost a přimělo afghánskou vládu k zásahu, neboť uznala její situaci za záležitost celostátního zájmu. Prezident Ašraf Ghaní poskytl Gule byt a zajistil finanční podporu pro její rodinu.
Trvalý dopad jedné fotografie
Ovládnutí Kábulu Tálibánem v roce 2021 donutilo Gulu znovu uprchnout, tentokrát našla azyl v Itálii, kde jí byla nabídnuta podpora v podobě vdovského příspěvku a bydlení. Dnes je považována za symbol odporu afghánských žen, které se zasazují o vzdělání a pokrok. Navzdory nezamýšleným důsledkům své slávy vyjádřila Gula přání využít svou platformu ke zlepšení života afghánských žen, včetně otevření nemocnice pro ženy.
Životní cesta Šarbat Guly od uprchlického tábora až po chvíli, kdy se stala hlasem pro vzdělávání a práva žen, podtrhuje hluboký dopad jejího obrazu a příběhu. Slouží jako důrazná připomínka přetrvávajících problémů, kterým afghánské ženy čelí, a trvalé síly jediné fotografie, která může inspirovat celosvětové povědomí a akci.
Zdroje: .dotyk.cz, idnes.cz, fotoskoda.cz
