Zrodila se hvězda
Nataša Gollová pocházela z významné rodiny, která si vážila vzdělání. Hovořila plynně anglicky, francouzsky, německy a rusky. Navzdory svému jazykovému nadání ji uchvátilo herectví. Stala se symbolem prvorepublikové kinematografie, nezapomenutelné výkony předvedla v klasických filmech jako "Roztomilý člověk", "Kristián", "Eva tropí hlouposti" nebo "Hotel Modrá hvězda". Na plátně často ztvárňovala svérázné, milé postavy, které si oblíbili diváci v celém Československu.
Vrozená inteligence a talent
Nataša Gollová měla umělecké vlohy a přirozenou inteligenci v krvi. Její matka Adéla Hodáčová byla talentovaná malířka a jedna z nejnadějnějších žákyň Antonína Slavíčka. Její otec František Hodáč byl významný právník a politik, působil jako poslanec a profesor na ČVUT. Zastával také významné funkce v průmyslu, mimo jiné byl generálním tajemníkem Ústředního svazu československých průmyslníků a šéfem Baťových závodů.
Rod Gollové dále obohatil její dědeček Jaroslav Goll, uznávaný český historik, po němž nakonec přijala své umělecké příjmení.
Velkolepá stavba
Gollová strávila většinu svého života v Praze, kde bydlela v pětipatrovém secesním činžovním domě na Janáčkově nábřeží 713 na Smíchově. Dům, který nechal postavit její prozíravý otec, když rodinu přestěhoval z Brna do Prahy, se stal srdcem jejího osobního života. Velkolepost budovy odrážela postavení rodiny.
Gollová bydlela ve druhém patře domu po boku svého manžela, režiséra Karla Konstantina. Společný život manželů však přerušila Konstantinova smrt v roce 1962. Po jeho odchodu Gollová v bytě zůstala a sdílela jej s dalšími nájemníky, včetně svého bratra Ivana Hodáče a jeho rodiny, kteří bydleli jen o patro níže.
Život uprostřed změn
Bytový dům, který byl po druhé světové válce znárodněn, se stal symbolem bouřlivých politických a společenských změn, které se Československem prohnaly. Navzdory znárodnění Gollová v domě ještě dlouhá léta bydlela a sdílela jej se svým bratrem Ivanem Hodáčem a jeho rodinou. Obě rodiny udržovaly úzké pouto, jejich byty byly propojeny zadním schodištěm, což je detail, který vypovídá o intimitě jejich života.
Změna od vlastnictví k nájemníkům znamenala začátek postupného úpadku Gollové. Nakonec se z rodinného bytu odstěhovala do malého ateliéru ve Štěpánské ulici. V pozdějších letech žila v domově důchodců v Krči, kde v roce 1988 zemřela.
Trvalý odkaz
Po sametové revoluci v roce 1989 byl bytový dům na Janáčkově nábřeží vrácen potomkům Gollové v restituci, čímž se symbolicky obnovil vztah rodiny k nemovitosti, která byla nedílnou součástí jejich života.
Zdroje: denik.cz, idnes.cz, radomirkoci.cz
