Lída Baarová, proslulá svou neobyčejnou krásou a mimořádným talentem, vystoupala na vrchol českého filmového průmyslu v době, kdy kinematografie teprve začínala vzkvétat. Její kariéra, která se vyznačovala úspěchy v Evropě i v Hollywoodu, z ní učinila ikonu stříbrného plátna a oblíbenou osobnost veřejnosti. Navzdory mezinárodnímu uznání je její příběh stejně tak o osobních zkouškách jako o profesních triumfech.
Zrození mistrovského díla
Ve třicátých letech se Lída po návratu do vlasti přestěhovala do luxusní vily na pražské Hanspaulce. Sídlo, které je ukázkou funkcionalistického designu, si původně objednali její rodiče Babkovi u bratrů Šlapetových. Nakonec se však inspirovali jinou vilou navrženou architektem Ladislavem Žákem a v roce 1937 svěřili projekt právě jemu.
Jedná se o čtyřpodlažní budovu se dvěma samostatnými vchody, vyhovující potřebám vícegenerační domácnosti. V hlavním bytě bydleli Lídini rodiče a sestra Zorka, zatímco sama Lída obývala menší samostatnou část.
Stavba obsahovala na svou dobu mnoho inovativních prvků. K unikátním prvkům budovy patřila úzká vodovodní šachta důmyslně umístěná mezi byty, která usnadňovala efektivní nakládání s odpady a plynem, a dokonce zde byla i šachta na prádlo vedoucí do prádelny.
Tragické události
Česká herečka Zorka Janů, sestra Lídy Baarové.
Vila, která byla díky nízkým stropům a uhlazenému designu často přirovnávána k zaoceánskému parníku, se stala symbolem progresivní architektury. Život Lídy se však dramaticky změnil během druhé světové války. Její spojení s německým ministrem propagandy Josephem Goebbelsem a následné obvinění z kolaborace vedly k jejímu uvěznění.
V pohnuté době její matka utrpěla při výslechu mrtvici a její sestra Zorka tragicky ukončila svůj život skokem z balkonu vily. Po těchto událostech zůstal ve vile pouze otec Baarové, a to až do roku 1951, kdy byl nucen vilu opustit. Následující nájemníci podrobili budovu různým neodborným úpravám, které pošpinily její původní lesk.
Rozsáhlá rekonstrukce
Vila Lídy Baarové
Přestože Lída Baarová měla po sametové revoluci nárok na navrácení vily, o restituci nikdy nepožádala. Koncem 60. let 20. století získal objekt Ludvík Černý, který zde bydlel až do roku 2003. V roce 2005 rezidenci zakoupil Tibor Nemes, který se pustil do rozsáhlé rekonstrukce s cílem obnovit její funkcionalistického ducha.
V čele obnovy stál oceňovaný architekt Ladislav Lábus, který pečlivě posílil statiku vily a modernizoval její architektonické a technické standardy. Proměna zahrnovala integraci oddělené kuchyně a jídelny s obytným prostorem v přízemí, zlepšení tepelné izolace a instalaci tepelného čerpadla, renovovaných oken a podlahového vytápění pro zvýšení komfortu.
Moderní oživení
Při renovaci byla zachována také řada původních prvků, jako jsou kliky a vypínače, pouze vstupní dveře byly z bezpečnostních důvodů nahrazeny replikami. Garáž, příjezdová cesta, venkovní schodiště a zahrada byly rovněž promyšleně přepracovány tak, aby doplnily historický a architektonický význam vily.
Zdroje: sip.denik.cz, cs.wikipedia.org, bonacasa.cz
