Kdo by zapomněl na nacucanou, v rohu zapomenutou houbu na tabuli, která spíš rozmazávala, než aby mazala? A co teprve legendární verzatilka, jinak řečeno flusačka. Stačilo rozmontovat mechanickou tužku, vložit do ní kousek papírku a zázračná "zbraň" byla na světě. Učitelé ji nenáviděli, děti ji milovaly. Flusačky vládly školním chodbám a třídám jako tajný prostředek k oživení nudných hodin. Dnes by byla rychle zkonfiskována, ale tenkrát? Kdo ji neměl, jako by nebyl.
Plnicí pero, symbol důležitosti
Pamatujete si ten slavnostní moment, kdy jste konečně mohli vyměnit obyčejnou tužku za plnicí pero? To nebyla jen obyčejná výměna školní pomůcky, šlo o přechod do vyššího levelu. Psát perem znamenalo, že jste dosáhli něčeho velkého. Pro prvňáčka z 80. let to byl významný den, srovnatelný snad jen s tím, kdy dnešní děti dostanou svůj první mobilní telefon.
Inkoust, společník každého školáka
Ale pero nebylo jen tak ledajaké. Natáhnout inkoust z kalamáře a otřít hrot hadříkem, který byl povinnou výbavou každého penálu, to byla dovednost, kterou musel ovládat každý školák. Nezapomeňme ani na oblíbený trik s inkoustem – strefit se inkoustovou kapkou na piják spolužáka sedícího před vámi byl malý triumf.
Číňan se stal fenoménem
A pak tu byl "Číňan" – fenomén mezi psacími potřebami. Neobyčejné pero dovezené z Číny psalo tenkým, precizním tahem a vyvolávalo obdiv mezi spolužáky. Leváci měli výhodu, mohli jej používat dříve, protože obyčejné plnicí pero jim dělalo problém. Text si při psaní často rozmazávali, což vedlo k benevolentnějším pravidlům pro jejich výbavu. Praváci jim často tiše záviděli, protože každý chtěl psát číňanem.
Proč se peru říkalo číňan? Jednoduché – bylo z Číny. Ale jeho exotičnost nebyla jen v názvu. Elegantní zobáček na konci pera napomáhal správnému držení, a kdo ho měl, byl ve třídě malý král. Číňan zkrátka představoval status, a to se počítalo.
Nepochopený hrdina školních lavic
Pokud jste si někdy ušpinili sešit inkoustem, bylo třeba mít po ruce piják. Tento kus papíru měl sloužit k tomu, aby absorboval přebytečný inkoust a nedošlo k nehodě. Jenže – ruku na srdce, kdo z nás ho používal správně? Na piják se báječně kreslilo, a byl tak mnohem více papírem pro umělecké výtvory než školní pomůckou.
Piják byl nezbytnou součástí každého sešitu a penálu, a přesto se na jeho pravý účel často zapomínalo. Kreslení a malůvky na něm žily svůj vlastní život.
Koženkové aktovky a unifikovaná výbava
Koženkové aktovky byly běžnou výbavou každého školáka
Dnes mají školáci aktovky ergonomické, lehké, s měkkými popruhy a nekonečným výběrem designů. V osmdesátých letech? Jednotná koženka, těžká jako kamenivo, s minimem polstrování a ergonomie. Každý, kdo se vrátil ze školy, si určitě pamatoval těžká záda, a s trochou štěstí aktovka alespoň trochu odrážela osobnost svého majitele. Ovšem většina vypadala stejně, a pokud se vám podařilo sehnat něco jiného, byli jste okamžitě středem pozornosti.
Vzpomínky, které přežily
Školní pomůcky z dob socialismu nebyly moderní ani ergonomické. Přesto jsme je považovali za nepostradatelné a hrály významnou roli v našich školních letech. Ať už šlo o plnicí pero, které bylo spíše výzvou než pomocníkem, nebo o kreativně využitou verzatilku, vzpomínky na tyto „vychytávky“ zůstanou v hlavách generací vyrůstajících za minulého režimu napořád. I dnes se při pohledu na moderní pomůcky můžeme pousmát a zavzpomínat, jak jsme si se vším tehdy poradili po svém.
V našem kvízu si můžete otestovat, jak dobře si na svá školní léta ještě pamatujete!
KVÍZ: Školní pomůcky za minulého režimu: Číňan, piják nebo verzatilka zvaná flusačka
Děkujeme, že jste si vyzkoušeli náš kvíz a doufáme, že vás bavil a něco nového jste se dozvěděli. Nezapomeňte se o svůj výsledek podělit s přáteli!
Zdroje: maminka.cz, lifee.cz, prozeny.cz
