Přestože šlo o náročný projekt, herec se nevzdal a věnoval statku veškerou péči včetně obnovy jeho historického ducha.

Začátek cesty k vysněné chalupě

Příběh unikátního statku se začal psát již v roce 1987, kdy Štěpnička toužil po chalupě v blízkosti svého rodného domu. Když objevil starobylou roubenku, její majitelka nebyla ochotná ji prodat. Herec se však nenechal odradit a nakonec našel sousední statek, jehož majitel byl připraven jej prodat. Přestože byl varován, že statek je příliš velký a ve špatném stavu, Štěpnička věděl, že našel to pravé místo.

Předtím, než mohl začít s přeměnou, musel herec vyřešit několik formalit spojených s vlastnictvím nemovitostí v dobách komunismu. Po vyjmutí statku z bytového fondu mohly rekonstrukční práce skutečně začít.

Rekonstrukce s respektem k historii

Přeměna zchátralého statku nebyla jednoduchá. Nemovitost postrádala moderní vybavení jako vodu či elektřinu a mnoho budov bylo v havarijním stavu. Přesto se Štěpnička rozhodl zachovat co nejvíce z původní stavby, zboural jen malou část, kde dnes stojí venkovní krb.

Během rekonstrukce narazil na různé památky minulosti, například na trám s vyrytým letopočtem 1789, což dokládalo dlouhou historii statku. Jedním z největších úkolů bylo obnovit historická kachlová kamna, která byla v dezolátním stavu. Přestože ho rodina od záměru odrazovala, herec se rozhodl kamna vlastníma rukama zrekonstruovat. Výroba nových dvířek a pečlivý výběr kachliček, které ladí s venkovským stylem, byly jen částí náročné práce.

Dům jako neustálý projekt

Štěpnička se ukázal jako opravdový kutil, který se nebál žádné výzvy. Kromě kamen se pustil do rekonstrukce dveří, vyrobil nové a obložil koupelnu. Dokonce vykopal výkopy pro vodovodní potrubí. „Nezámrzná hloubka tady je 140 cm,“ vzpomíná Štěpnička a dodává, že se nebál ani fyzicky náročných prací. Vodu na statek musel několik let tahat hadicí ze studny.

Zatímco mnozí lidé tráví čas na chalupě odpočinkem, pro Štěpničku je práce na statku formou relaxace. „Můj odpočinek je fyzická práce,“ přiznává. Na statku však zůstávají i některé prvky, které by jinde působily jako nepohodlí. Například absence splachovacího záchodu není pro herce problém – místo toho používá tradiční kadibudku, protože na pozemku není prostor pro septik.

Tradiční atmosféra s dotekem přírody

Na statku nechybí ani holubník, o který se stará hercova dcera, a když není doma, o holuby pečuje sám Štěpnička. V bývalém vejminku, který rodina nazývá „peklo“, si rodina ráda zahraje ping-pong, i když místnost stále nese rustikální atmosféru s hliněnou podlahou a neomítnutými zdmi.

Jiří Štěpnička se svým statečným úsilím proměnil ruinu v útulný domov, ale pro něj samotného je to spíše nekonečný projekt, který ho neustále baví a motivuje. Statek v Malči je místem, kde se spojuje jeho láska k historii a k fyzické práci, a stává se tak jeho osobním útočištěm.

Zdroje: panidomu.cz, tvguru.cz, receptyprimanapadu.cz