Festival, který je známý pro své živé a zároveň nebezpečné praktiky, přitahuje tisíce účastníků a diváků, které fascinuje směs kulturního bohatství a neodmyslitelného rizika. Jeho součástí je obřadní výměna posvátných sloupů v jedné z nejstarších japonských šintoistických svatyní.

Zdroj: Youtube

Historické souvislosti a význam

Suwa-taisha neboli Velká svatyně Suwa má bohatou historii, jejíž počátky sahají více než 1 200 let do minulosti. Festival Onbašira slouží dvojímu účelu – uctívá božstva, která jsou v Suwě uložena, a obnovuje fyzickou strukturu svatyně. Každých šest let se komunita zapojuje do symbolické přestavby svatyně výměnou jejích čtyř "posvátných sloupů", což je tradice, která zdůrazňuje šintoistickou víru v pomíjivost a obnovu přírody.

Jamadaši: Nebezpečný sestup

Festival začíná dubnovou akcí Jamadaši, při níž se účastníci zapojují do velmi riskantní, ale kulturně významné praxe. Po šintoistickém obřadu, který vzdává hold kami (božstvům) lesa, je pokáceno šestnáct mohutných jedlí, z nichž každá měří 17 až 19 metrů a váží přibližně 7,5 tuny. Stromy jsou poté zbaveny kůry a připraveny k přepravě do svatyně.

Nejnebezpečnějším aspektem Jamadaši je přeprava obrovských kmenů. Tisíce mužů, známí jako "jamabuši", jezdí na klouzajících kládách a drží se lan přivázaných kolem kmenů. Sjezd je sice krátký, měří asi sto metrů, ale má sklon 40 stupňů a kmeny se řítí dolů závratnou rychlostí. Tato část festivalu je proslulá vážnými zraněními a od roku 1980 si vyžádala životy přibližně deseti účastníků.

Navzdory rizikům je rituál zásadní zkouškou odvahy a síly a v minulosti byl považován za přechodový rituál pro mladé muže v komunitě.

Cesta do svatyně

Jakmile kmeny dosáhnou úpatí kopce, zkouška zdaleka nekončí. Účastníci pak musejí klády přepravit přes řeku a úzké městské uličky do cíle ve svatyni. Tato část akce je sice méně nebezpečná než sestup, ale stále představuje značnou výzvu a riziko.

Satobiki: Vyvrcholení

Přibližně o měsíc později se koná obřad Satobiki. Událost se vyznačuje slavnostním vyzdvižením a průvodem kmenů do rohů hlavních budov Suwa-taishy. Zde účastníci znovu prokazují svou sílu, když ručně vztyčují obrovské sloupy. Slavnosti se účastní celé město, atmosféru dodávají tradiční tance, hudba a písně.

Při vyvrcholení Satobiki někteří účastníci vylezou na nově vztyčené sloupy a zpívají, což symbolizuje radost a vítězství. Závěrečný akt, známý jako Tate-Onbašira, znamená ukončení hlavních událostí festivalu Onbašira.

Festival Onbašira je živým ztělesněním bohatého kulturního dědictví Japonska a oddanosti tamní komunity tradicím. Navzdory rizikům, která jsou s tím spojena, festival stále přitahuje účastníky, kteří touží prokázat svou odvahu a víru, čímž zajišťuje, že starobylá praxe přetrvá věky.

Zdroje: epochaplus.cz, idnes.cz, aktuality.sk