Navzdory své významné roli v dějinách však zůstalo Derinkuyu po dlouhá desetiletí skryto pod zemským povrchem a na jeho existenci se zapomnělo, dokud ho neobjevil muž díky záhadě spojené se zmizelými kuřaty.

Bezpečí pod zemí

V Kapadocii, oblasti proslulé surrealistickou krajinou a skalními útvary, se nachází asi čtyřicet podobných podzemních měst. Hlavní motiv jejich výstavby byl jednoduchý – poskytnout bezpečné útočiště před nepřátelskými nájezdy. Od svého založení několik set let před narozením Krista až do počátku 20. století sloužilo Derinkuyu jako útočiště pro různé kultury, které zdejší oblast po tisíciletí obývaly.

Poslední obyvatelé

Jednou z posledních známých skupin, které v podzemní pevnosti hledaly útočiště, byli v roce 1909 kappadočtí Řekové. Po jejich odchodu se město ponořilo do tmy a ticha a jeho památka upadla v zapomnění. Teprve když se místní obyvatel, jehož kuřata mizela v malé puklině ve skalní stěně sousedící s jeho domem, rozhodl puklinu prozkoumat, bylo tajemství Derinkuyu odhaleno. Když ji totiž rozšířil, narazil na rozsáhlou síť chodeb, schodišť a místností – bránu do zapomenutého světa, který kdysi vzkvétal pod zemí.

Archeologický zázrak

Zdroj: Youtube

Derinkuyu vyvolalo vlnu archeologického zájmu. Jak se badatelé nořili hlouběji, odkrývali další místnosti a prvky rozsáhlého podzemního města. Derinkuyu se táhne do hloubky 76 metrů a zahrnuje osmnáct různých úrovní, v současnosti je však veřejnosti přístupných pouze osm. Odhaduje se, že v jeho prostorách mohlo žít až 20 000 lidí, které před nájezdy chránila důmyslná síť větracích šachet, studní a masivních kamenných dveří, které město uzavíraly před vnějšími hrozbami.

Plně funkční podzemní svět

Kromě obranných schopností bylo Derinkuyu plně funkčním městem. Nacházely se v něm vinné sklepy, společenské sály, kaple, školy, dílny pro různá řemesla včetně lisoven oleje, a dokonce i stáje pro dobytek. Všechna zařízení byla propojena složitým systémem chodeb, který zajišťoval, že život pod povrchem mohl probíhat téměř stejně jako nad ním.

Sopečná hornina jako klíč

Stavba Derinkuyu, vytesaná z měkké sopečné horniny, která v oblasti převládá, je inženýrským dílem, které nemá obdoby. Stavitelé využili zpracovatelnosti materiálu k vytvoření rozsáhlé sítě chodeb, schodišť a místností, které byly vzájemně propojeny tak, aby usnadňovaly pohyb a komunikaci.

Navzdory bohatým poznatkům o struktuře a využití města však zůstává původ Derinkuyu zahalen tajemstvím. Kdo a kdy podzemní svatyni postavil, zůstává jednou z nezodpovězených otázek historie.

Zdroje: bbc.com, muzivcesku.cz, epochaplus.cz