Žižkov, plný klikatících se úzkých uliček, se vyznačoval nízkými domy s pavlačemi a absencí základního vybavení, jako je tekoucí voda. Navzdory těmto nedostatkům oblast přitahovala umělce a spisovatele a pro svůj kulturní život si vysloužila srovnání s pařížským Montmartrem. O jedinečný charakter se do značné míry zasloužil Karel Hartig, stavitel a první žižkovský starosta, který čtvrti vtiskl osobitý ráz.

Rozhodnutí, které změnilo tvář Žižkova

Dramatický obrat nastal v roce 1973, kdy se národní výbor rozhodl přeměnit Žižkov na vzorové socialistické sídliště, což zahrnovalo rozsáhlé demolice stávajících objektů, aby uvolnily místo panelovým sídlištím.

Rozhodnutí následovalo po uvalení stavební uzávěrky na Žižkov, která omezovala jakoukoli výstavbu nebo opravy stávajících budov a jako důvod pro přestavbu oblasti uváděla jejich zhoršený stav.

Boj o zachování památek

Režim se odvolával na ekonomické důvody a tvrdil, že nová výstavba bude ekonomicky výhodnější než rekonstrukce starých budov, což zpochybňovali architekti, kteří viděli hodnotu v zachování památek.

Zdroj: Youtube

Navzdory odporu architektonické obce a obyvatel se v roce 1977 začalo s demolicí, která směřovala k ulicím Koněvova, Ostromečská, Jeseniova a Rokycanova, kde následně začala výstavba panelových domů. Za oběť padlo asi 150 činžovních domů, školy, radnice, stadion Viktorky i socha anděla.

Sociální a architektonický dopad

Dopad přestavby hluboce zasáhl sociální strukturu Žižkova. Přibližně 7 000 obyvatel zbouraných domů bylo přestěhováno do nových bytů v okrajových částech, a jejich místa zaujali nově příchozí, čímž došlo ke změně sociální dynamiky čtvrti. Byla také narušena architektonická integrita Žižkova, protože nové panelové domy postrádaly urbanistické kvality tradičních činžovních domů.

Úloha sametové revoluce

Plány na další demolice a rozšiřování panelových sídlišť naštěstí zastavila sametová revoluce a pád režimu v roce 1989, které zabránily úplné realizaci vize socialistického bydlení na Žižkově. Tento zásah zachoval část historického rázu čtvrti a zabránil dalšímu vysídlování jejích obyvatel.

Zkušenosti Žižkova s asanací odrážejí výzvy spojené s modernizací při zachování historického a kulturního dědictví. Příběh čtvrti podtrhuje význam promyšleného urbanistického plánování, které respektuje minulost a zároveň zohledňuje potřeby současnosti a budoucnosti.

Zdroje: blesk.cz, e15.cz, idnes.cz