Prestižní uznání oslavuje nejen řemeslo stavby a plavby vorů, ale také bohatou truhlici znalostí a dovedností předávaných z generace na generaci. Zařazení je výsledkem společného úsilí šesti evropských zemí včetně České republiky, které vyzdvihuje nadnárodní význam vorařství.
Cesta časem
Vorařství (voroplavba), jehož kořeny jsou hluboce zakořeněny v kronikách evropské historie, bylo více než pouhým dopravním prostředkem. Byla to životní linka, která spojovala komunity, usnadňovala obchod a podporovala ekonomiku. Řemeslo, které využívalo rozsáhlé sestavy svázaných kmenů stromů, bylo obzvláště významné v Čechách, kde bylo považováno za jedno z nejváženějších povolání.
Vorařství na Vltavě po celé generace
Plavení vorů po Vltavě na počátku 20. století
Voraři, nebo jak se jim říkalo "plavci", tvořili úzce propojené týmy vedené nosiči, nejzkušenějšími z nich, kteří vory navigovali po náročných říčních cestách. Dovednosti a znalosti potřebné k plavení vorů byly hluboké a předávaly se z generace na generaci.
Vltava se svými přítoky poskytovala pro plavbu na vorech ideální podmínky. Samotné vory byly zázrakem techniky a dokázaly přepravovat zboží a lidi na velké vzdálenosti. Tento způsob dopravy, který svou účinností a ekonomickou rentabilitou často předčil jiné prostředky, vzkvétal po staletí a vrcholu dosáhl v 18. a 19. století.
S příchodem modernizace však přišly změny. Důsledky první světové války a nástup železnice znamenaly pro kdysi hrdou tradici zánik. Poslední ránu zasadila výstavba vltavské kaskády, která utlumila jemný rytmus plavby vorů po říčních tocích.
Vzkříšení vorařské tradice
Vorařské spolky se snaží o oživení tradice
V současné době se o ozvěny zašlé slávy vorařství starají organizace, jako jsou vltavské spolky v Praze, Davli, Štěchovicích a Purkarci. Díky jejich úsilí je odkaz vorařství udržován při životě a členové předávají znalosti předků dalším generacím. Mezinárodní spolupráce jejich úsilí dále posiluje a podtrhuje společné dědictví říční plavby v celé Evropě.
Od praktičnosti k dědictví
Přeměna vorařství z komerčního podniku v oslavovanou součást nehmotného kulturního dědictví je důkazem trvalé hodnoty tradičních postupů. Zatímco praktické využití vorů pro přepravu se snížilo, dědictví vorařství nadále inspiruje a vzdělává. Uznání ze strany UNESCO je nejen poctou minulosti, ale také zárukou, že znalosti a dovednosti spojené s vorařstvím budou zachovány a předávány dalším generacím.
Zdroje: kudyznudy.cz, idnes.cz,
