Vizionáři, kteří stáli za Velorexem
Navzdory četným nedostatkům, včetně občas upadávajících dveří a nepříliš dobrých brzdných schopností, si Velorex získal srdce svých uživatelů a stal se ikonickým dopravním prostředkem socialistické éry. Příběh Velorexu začíná u dvou bratrů, Františka a Mojmíra Stránských, kteří pocházeli z Veselí nad Moravou. Nebyli automobiloví inženýři, ale opraváři jízdních kol s vizí. Vydali se na cestu vytvořit malou tříkolku, která by chránila své pasažéry před nepředvídatelnými povětrnostními podmínkami. Jejich první prototyp, sestavený v roce 1943 v Solnici, dostal jméno Oskar, což byla hravá narážka na to, že se jedná o Káru na Ose.
Navzdory slibnému začátku narazili bratři Stránští na velkou překážku – znárodnění automobilového průmyslu po druhé světové válce. Tato komplikace zpozdila výrobu Velorexů až do padesátých let, kdy v dílnách Velo v Hradci Králové konečně uvedli svou ambiciózní vizi do života.
Jedinečná marketingová strategie
Stránští propagovali svou tříkolku pod heslem "Tělesně vadní ke šťastné budoucnosti!"
Jedním z nejpozoruhodnějších aspektů historie značky Velorex je její netradiční marketing. Bratři Stránští propagovali svou tříkolku pod heslem "Tělesně vadní ke šťastné budoucnosti!" – prezentovali ji jako ideální vozidlo pro zdravotně postižené. Odvážný přístup vzbudil pozornost a zájem a účinně představil Velorex světu.
Sériová výroba Velorexu se nakonec přesunula do větších prostor v Solnici. Součástky byly získávány z různých míst – dřevěné podlahy z pily, jinde se lakovaly blatníky a pedály putovaly z dalšího místa. Složitý montážní proces byl důkazem vynalézavosti tehdejší doby.
Tragický zvrat událostí
Velorex 1960
V roce 1954 došlo k tragédii, když František Stránský havaroval se svým prototypem Velorexu u České Třebové a o dva dny později zemřel v nemocnici v Ústí nad Labem. Klub Velorex později odhalil na místě nehody malý památník, který je poctou muži, jenž stál za legendou.
I přes svůj odchod z družstva Velorex v roce 1955 Mojmír Stránský pokračoval v inovacích. Navrhl systém ručního řízení automobilů známý jako Stránského systém, který bylo možné aplikovat na různé modely automobilů té doby. Jeho odkaz se rozšířil i mimo Velorex do světa automobilů.
Závady a legenda
Interiér auta byl velmi strohý
Velorex se přes všechny své zvláštnosti a nedokonalosti těšil během své více než dvě desetiletí trvající výroby obrovské popularitě. Poptávka trvale převyšovala nabídku, výroba se pohybovala od 120 kusů v roce 1959 až po tisíc vozů v roce 1963. Majitelé si svých Velorexů vážili a kvůli jejich odolné koženkové karoserii se o nich říkalo, že "nebourají, ale leští", a jejich plexisklové komponenty se jen zřídka rozbíjely. Bez problémů ale vozidlo nebylo, slabou stránkou byly například dveře, které se někdy za jízdy oddělovaly, problematický byl také vzduch v kabině zkažený výfukovými plyny a úplný spoleh nebyl ani na brzdy, které zanechávaly mnoho stop.
Přesto je dodnes Velorex v srdcích mnoha lidí ceněnou ikonou. Rallye nadšenců s těmito jedinečnými vozidly stále přitahují davy lidí, což dokazuje, že i přes nedostatky má Velorex silnou fanouškovskou základnu.
Zdroje: index.sme.sk, pardubice.rozhlas.cz, cs.wikiperida.org
