Událost znamenala počátek největší loupeže v českých dějinách, která vedla ke zmizení rozsáhlých, neocenitelných sbírek císaře Rudolfa II., milovníka umění a okultismu.
Pátrání Kristiny I. po pokladech Rudolfa II.
Když Švédové postupovali směrem k Pražskému hradu, jejich úkol byl naprosto jasný – zmocnit se legendárních sbírek Rudolfa II., které uchvátily fantazii švédské královny Kristiny I. Pečlivě naplánovanou loupež paradoxně usnadnila inventura hradních pokladů, která odhalila bohatství ukryté v Rudolfově proslulé kunstkomoře. Vzhledem k tomu, že se v Německu blížilo uzavření Vestfálského míru, čas hrál zásadní roli a hranice mezi válečnou kořistí a otevřenou krádeží se stíraly.
Neocenitelné umění a literatura mizí
Hans Christoff Königsmarck
Königsmarck a jeho muži se po tři dny oddávali drancování a zbavovali Prahu artefaktů, jejichž hodnota byla nevyčíslitelná. Známý historik Pavel Skála ze Zhoře později odhadl celkovou hodnotu sbírky na závratných 17 milionů zlatých. Mezi ztracenými poklady byla i rudolfínská knihovna, mimořádná sbírka okultní a esoterické literatury, a proslulá rožmberská rodová knihovna, převezená z Třeboně pouhý rok předtím.
Za hranicemi Prahy
Ďáblova bible
Zatímco zájem královny Kristiny zahrnoval knihy, obrazy a sochy, velká část uloupeného pokladu se do Švédska nikdy nedostala. Königsmarck, pozdější guvernér Brém, si údajně ponechal mnoho knih, které se po léta objevovaly v místních bibliofilských kruzích. Do Švédska se dostaly především dva významné kusy: Codex Gigas, známý jako Ďáblova bible, a Codex Argenteus, gotický překlad bible.
V důsledku vykradení rudolfínské sbírky čítající přibližně 3 000 obrazů bylo ztraceno 500 mistrovských děl. Sbírku zdobila díla proslulých umělců, jako je Albrecht Dürer, Tizian a Leonardo da Vinci. Po abdikaci královny Kristiny byla tato díla prodána, a nakonec našla domov ve významných galeriích po celém světě od New Yorku po Petrohrad.
Ztracené dědictví
Drancování připravilo Pražský hrad také o dvě unikátní sbírky vědeckých, alchymistických a okultních nástrojů, které odrážejí intelektuální snahy císaře Rudolfa II. a jeho současníků. Patřila k nim díla matematika Johannese Keplera a alchymisty Johna Dee. Neocenitelné artefakty ztělesňující vrchol renesančního vědeckého bádání byly nenávratně ztraceny.
Námořní a pozemní operace
Königsmarckova strategie přepravy obrovského množství kořisti zahrnovala jak lodní flotily, tak konvoje vozů. Jednalo se o převoz 32 bronzových soch Adriana de Vriese a množství "artificialia" – složitých ozdob, šperků a etnografických sbírek. Samotný objem a rozmanitost kořisti podtrhují ničivý kulturní dopad této loupeže.
Švédské vyplenění Prahy, přelomový okamžik v dějinách evropského umění, zanechalo nesmazatelnou stopu v českém kulturním dědictví. Ačkoli se některé předměty znovu objevily v muzeích a soukromých sbírkách, plný rozsah ztracených pokladů zůstává neznámý.
Zdroje: stoplusjednicka.cz, vhu.cz, lovecpokladu.cz
