Připomeňme si, jakým problémům museli nakupující čelit během prvních dvou desetiletí komunistického režimu v letech 1948-1968.
V socialistickém Československu se zemědělstvím a maloobchodem přehnala vlna znárodňování, která znamenala konec soukromých obchodů s potravinami. Do konce roku 1960 zůstalo v Praze pouze 50 soukromých obchodů s potravinami, které vlastnili především postižení jedinci, jimž bylo umožněno "dožít" ve svých obchodech. Posun směrem ke státní kontrole začal v roce 1945 znárodněním strategického potravinářského průmyslu, což připravilo půdu pro výrazné změny v oblasti nakupování potravin.
Hubená léta
Období vrcholného stalinismu v letech 1948 až 1953 upřednostňovalo těžký a zbrojní průmysl a odvádělo zdroje od zboží každodenní spotřeby. Nedostatek potravin a textilu se stal běžným jevem a snížené příděly potravin dávaly lidem menší možnost volby. Malé obchody byly zavřeny, majitelé obchodů přešli do továren a nezkušené náhrady vedly k poklesu kvality služeb a dostupnosti výrobků.
Propaganda ze situace obviňovala původní majitele obchodů a vykreslovala je jako padouchy kapitalistické minulosti. Stalinské třídní rozdíly znevýhodňovaly živnostníky a nutily je nakupovat zboží na volném trhu za výrazně vyšší ceny, například máslo stálo pětkrát více.
V centrech měst vyrostly podniky zaměřené na dělníky, které nabízely levné bufety a uzenářství. Největším podnikem rychlého občerstvení se stala ikonická pražská Koruna, proslulá svými koktejly. Zavedení poválečných nákupních center se stavělo do pozice odklonu od kapitalismu a nabízelo prostorné, světlé a hygienické obchody.
Pomalý přechod k socialistickému konzumu
Období po Stalinově smrti v roce 1953 přineslo opatrnou destalinizaci a určité zlepšení dostupnosti zboží. Preference těžkého a důlního průmyslu však znamenala, že některé regiony, zejména zemědělské, se nadále potýkaly s nedostatkem základních položek, jako je maso a vejce.
Praha si kladla za cíl být výkladní skříní československého socialismu a pyšnila se více než sedmdesáti přednostně zásobenými obchody, kde byly snadno k dostání proslulé pochoutky jako pražská šunka a české pivo. Při zajišťování nedostatkového zboží hrály roli osobní kontakty a vliv, protože sehnat zboží bylo často náročnější než si ho dovolit.
Supermarkety a obchody se smíšeným zbožím
Přestože se od roku 1955 rozšířily supermarkety a obchody se smíšeným zbožím, nedostatek potravin přetrvával. Provozovny trápily nedostatečné obaly a chladicí zařízení spolu s neochotným personálem. Sýr, dotovaná potravina, si získal oblibu, což vedlo k rozšíření smaženého sýra jako cenově dostupnější alternativy masa.
Zdravá a vyvážená strava často závisela na stavu zemědělské produkce a zásobování. Propaganda propagovala konzumaci jablek a dalších lokálně hojných produktů a zdůrazňovala jejich výživovou hodnotu.
Nové výrobky a luxus v domě potravin
Dům potravin na Václavském náměstí
Otevření Domu potravin v Praze symbolizovalo návrat určité úrovně luxusu. Na trh si našly cestu nové výrobky, například průmyslově vyráběná majonéza (Majolka) a slazené kondenzované mléko v tubě (Jesenka), které postupně zlepšovaly možnosti výběru pro spotřebitele.
Dlouhé fronty byly v obchodech socialistické éry běžným jevem a nedostatek doháněl nakupující k extrémně dlouhým frontám. Ti, kteří měli známosti nebo byli známými řezníky, měli výsadu předem rezervovaného zboží. Exotické ovoce jako banány, pomeranče a mandarinky zůstávalo pro mnohé nedostupné.
Srovnání nákladů
Přestože ceny zboží byly za socialismu nepochybně nižší, srovnávat životní úroveň tehdy a dnes je složitý úkol. Kupní síla obyvatelstva se výrazně změnila a mnoho výrobků, které jsou dnes snadno dostupné, bylo za socialismu nedostatkovým zbožím nebo vůbec neexistovaly.
Historie nakupování potravin v socialistickém Československu je příběhem kontrastů – nižší ceny, ale přetrvávající nedostatek, nostalgické vzpomínky smíšené s frustrací z čekání v dlouhých frontách. Dnes, kdy si užíváme pohodlí moderních supermarketů a bohatého výběru, je nutné si připomenout problémy a složitosti nakupování potravin v oněch dřívějších dobách.
Zdroje: lidovky.cz, denik.cz, stoplusjednicka.cz
