Dnešní školáci mají k dispozici ergonomické a lehké batohy, školní brašny v 70. a 80. letech minulého století takové ale rozhodně nebyly. Jaké to bylo, když se děti poprvé setkaly s novou školní realitou?
První školní brašna
Pro prvňáčky byla první školní brašna obrovskou událostí. Zatímco dnešní děti nosí do školy ergonomické batohy s oblíbenými postavičkami, v 70. letech si o takových vymoženostech mohly nechat jen zdát. Hlavním výrobcem školních tašek byly Kožedělné závody Klatovy, známé také jako Kozak. Byly sice kvalitní, ale velmi těžké. Postupně proto byly nahrazeny lehčími verzemi z koženky. Aktovky byly velmi prosté a o barevnosti, na kterou jsou dnešní děti zvyklé, nemohla být vůbec řeč.
Ke konci 70. let se na školních brašnách začaly objevovat první obrázky, například s postavičkami z Disneyho filmů nebo jinými komiksovými hrdiny. Tento malý pokrok přinesl alespoň trochu radosti do školní docházky, ale dnešním bohatým možnostem výběru to zdaleka nemohlo konkurovat.
Učebnice a sešity – standardizovaná nuda
Na výrobu učebnic a sešitů mělo monopol Státní pedagogické nakladatelství
Školní učebnice byly další nezbytnou pomůckou. Na jejich výrobu mělo monopol Státní pedagogické nakladatelství, na Slovensku pak Slovenské pedagogické nakladateľstvo. Učebnice jako čítanky, slabikáře či početnice byly v oběhu mnoho let, což se často projevilo i na jejich stavu. Ošoupané a opotřebované knihy byly běžnou záležitostí a málokdo si mohl dovolit novou učebnici. Vizuální stránka byla velmi skromná, bez barevných ilustrací, které dnes zdobí každou stránku.
Sešity, které byly stejně nepostradatelné jako dnes, měly tehdy všichni školáci stejné. Na výběr prakticky nebylo a sešity byly jednoduché, bez jakýchkoliv obrázků. Dnes je nabídka sešitů mnohem pestřejší – od pohádkových motivů až po postavy z populárních filmů, i když často za příplatek.
Penály a psací potřeby
Pamatujete si plastový penál na magnet? Tento ne příliš praktický, ale velmi oblíbený doplněk byl snem mnoha dětí. Nevešlo se do něj mnoho věcí, ale byl žádaným artiklem a bylo obtížné ho sehnat. Podobně byl populární vícepatrový penál, který patřil mezi tzv. podpultové zboží. Když se někomu podařilo takový penál získat, stal se malým hrdinou mezi spolužáky.
Co se týče psacích potřeb, plnicí pera hrála klíčovou roli. Přechod od pera k propisce, tzv. „číně“, byl významný moment. Tenká propiska nedělala kaňky a skvrny, což ji činilo velmi žádanou.
Klovatina byla královna lepidel
Jednou z nezapomenutelných školních potřeb bylo bílé lepidlo známé jako klovatina. Dodávalo se v plastovém kelímku s malým štětečkem. Lepidlo se ředilo vodou a s jeho pomocí se dalo přilepit téměř vše od papíru po drobné předměty. Kdo měl klovatinu, měl jistotu, že jeho výtvory budou držet pevně pohromadě.
Jídelní lístky
Ne každý má na školní jídelnu příjemné vzpomínky
Každý školák měl také jídelní lístek na obědy. Lístky se kupovaly na celý měsíc a každý den se z něj odstřihl lístek s aktuálním datem. Ztráta lístku byla pro školáka velkou nepříjemností, protože bez něj nebylo možné oběd získat. Systém vyžadoval od dětí i jejich rodičů pečlivost a disciplínu.
Zdroje: maminka.cz, lifee.cz, prozeny.cz
