Přes všechny výzvy, kterým model čelil, se stal pro generace motoristů nezapomenutelnou ikonou.
Svěží design nestačil
Nástupce velmi populární Škody 1000 MB měl navázat na její úspěchy a přinést řadu inovací, které by uspokojily rostoucí nároky motoristů. Na přelomu 60. a 70. let bylo jasné, že nový model musí přinést více než jen kosmetické úpravy, aby mohl konkurovat nejen vozům ze socialistických zemí, ale i těm ze západní Evropy. Automobilka tedy do návrhu vozu vnesla modernější design a o něco prostornější interiér. Jedním z hlavních vylepšení bylo aerodynamičtější pojetí karoserie, které ve své době působilo svěže a elegantně.
Navzdory pokrokům ale bylo zřejmé, že model Škoda 100 nenaplňuje všechna očekávání. I když v mnohých ohledech překonal svého předchůdce, některé technické nedostatky ho brzy začaly srovnávat s pokročilejšími konkurenty zvenčí.
Motor vzadu: Pro a proti
Jedním z největších technických rozhodnutí, které vyvolalo pozornost a kontroverzi, bylo setrvání u koncepce s motorem vzadu. Přístup měl své výhody, zejména v podobě lepší trakce zadní nápravy a jednoduššího chladicího systému, ale na druhé straně přinášel i značné nevýhody. Uložení motoru vzadu vedlo k nerovnoměrnému rozložení hmotnosti, což negativně ovlivňovalo stabilitu vozu, zejména při vyšších rychlostech a na kluzkých površích. To bylo obzvláště problematické v době, kdy se západoevropské automobilky, jako například Fiat nebo Volkswagen, začaly soustředit na modely s motorem vpředu a pohonem předních kol.
Při srovnání s modernějšími západoevropskými modely, které nabízely lepší jízdní vlastnosti a komfort, se Škoda 100 začala technologicky i koncepčně opožďovat. Přesto byl vůz pro mnohé československé řidiče dostupným a spolehlivým dopravním prostředkem, který jim umožnil relativně pohodlnou přepravu, a to i na dlouhé vzdálenosti.
Symbol československého automobilismu
Interiér vozu Škoda 1000
Přes všechny své technické nedostatky se Škoda 100 stala nedílnou součástí československého automobilového dědictví. Model představoval dostupnou volbu pro mnoho rodin, které si tak mohly dovolit vlastní automobil. Jednoduchost vozu zajišťovala, že údržba a opravy byly zvládnutelné, a automobil tak mohl sloužit svým majitelům mnoho let. Vzhledem k tomu, že se vyráběl až do roku 1977, byl tento model běžnou součástí československých silnic po dobu téměř deseti let.
Dnes je Škoda 100 stále oblíbeným veteránem mezi sběrateli. Její ikonický design a jednoduchá mechanika jí zajistily dlouhověkost, a ceny vozidel na trhu s veterány tomu odpovídají. Zatímco neopravené kusy se prodávají kolem 40 tisíc korun, renovované a vozy v perfektním stavu mohou stát až přes 200 tisíc korun. Pravidelně se také objevuje na srazech veteránů, kde si nadále udržuje své místo mezi klasickými vozy minulého století.
Zdroje: auto-mania.cz, minutovezpravy.cz, zoom.iprima.cz
