Počátky projektu sahají až k soutěži v Moskvě v roce 1957, kde český tým pod vedením Josefa Poláka navrhl experimentální bytový koncept. Přestože jejich návrh nezvítězil, položil základy pro to, co se nakonec realizovalo v Praze.
Vize se formuje
Sídliště mělo pojmout více než 4 000 obyvatel
Sídliště bylo tvořeno jako soběstačná městská čtvrť schopná pojmout až 4200 obyvatel. Jeho umístění v Karlíně bylo vybráno záměrně se snahou o splynutí s historickými strukturami a zároveň o vytvoření samostatné městské identity. Ambici podpořil liberální posun v československé architektuře na konci 50. let 20. století, ovlivněný zejména západní architektonickou filozofií a avantgardními ideály Le Corbusiera. Jeho radikální funkcionalismus a urbanistické koncepce zanechaly v pojetí projektu nesmazatelnou stopu.
Dvoufázová odysea
Vzorové byty na sídlišti
Výstavba Invalidovny se uskutečnila ve dvou hlavních fázích. První fáze, v letech 1959 až 1964, se zaměřila na vybudování základních obytných objektů a hotelu a převedla experimentální myšlenky z moskevského projektu do hmatatelných výsledků. Tato fáze se vyznačovala představením deskových budov podél Sokolovské ulice a otevřením vzorových bytů, které předváděly inovativní konstrukční a dispoziční řešení.
Strukturálním srdcem projektu bylo centrum čtvrti, koncipované jako živý komunitní prostor, který usnadňoval interakci a dostupnost. Centrum, původně navržené Jiřím Lasovským a později přepracované Milanem Rejchlem, se vyznačovalo klidným atriem lemovaným obytnými bloky a ztělesňovalo neotřelý přístup ke komunitně orientovanému rozvoji.
Město ve městě
Hotel Olympik se stal výraznou dominantou sídliště
Druhá etapa výstavby v letech 1964 až 1967 kladla důraz na rozvoj občanské vybavenosti, která je nezbytná pro posílení pocitu sounáležitosti v rámci sídliště. Přibyla zařízení jako mateřská školka, škola a hotel Olympik, která posílila funkčnost sídliště jako samostatné čtvrti.
Zejména hotel Olympik se stal výraznou dominantou, která symbolizovala ambiciózní rozsah projektu a jeho částečné sladění s širšími urbanistickými cíli, jako byla například navrhovaná výstavba olympijského stadionu na Maninách.
Po politických přeměnách roku 1989 zažilo sídliště Invalidovna éru změn, kdy nově zavedené principy tržní ekonomiky a soukromého vlastnictví formovaly jeho provoz a dynamiku. Zatímco dříve byl charakteristický komunitním duchem a integrovanými službami, v nových socioekonomických podmínkách se setkával s řadou výzev. Přesto si Invalidovna zachovala svůj status kulturního a architektonického dědictví, ceněného za jeho inovativní design, který přirozeně podporuje komunitní život.
Zdroje: cnn.iprima.cz, cs.wikipedia.org, idnes.cz
