Na rozdíl od dnešního světa, kde se o každé události okamžitě dozvídáme prostřednictvím sítě sociálních médií a internetu, komunistické režimy minulosti měly tok informací pevně pod kontrolou. Tento příběh se odehrává v Československu, v zemi, která byla tehdy pod dohledem Státní bezpečnosti (StB) a kde byla letecká nehoda vymazána z povědomí veřejnosti, jako by se nikdy nestala.
Manévr, který zachránil životy
Na ranveji zahalené mlhou došlo v důsledku kritického nedorozumění málem ke katastrofální srážce proudového letadla Tupolev Tu-134 přilétajícího z Leningradu a turbovrtulového letounu Iljušin IL-18 připravujícího se ke startu do Bratislavy. TU-134 se 49 osobami na palubě se připravoval na přistání na dráze 31, současně na téže dráze zahajoval vzlet Iljušin s 15 osobami.
V husté mlze byla značně zhoršená viditelnost, což připravilo půdu pro potenciálně ničivou nehodu. Jako zázrakem se na chvíli vyjasnilo a piloti TU-134 spatřili IL-18 přímo v cestě. Reagovali chvályhodně rychle a pokusili se o úhybný manévr, čímž zabránili úplné srážce, ale neobešlo se to bez nehody. TU-134 narazil do IL-18 pravým křídlem, což způsobilo značné škody na obou letounech, ale naštěstí nedošlo k žádným obětem na životech.
Reakce v nedohlednu
Řídící věž o nehodě více než 15 minut nevěděla
Na celém incidentu je pozoruhodné nejen to, že se podařilo zabránit katastrofické havárii, ale i následná reakce – respektive nečinnost – letištních a vládních orgánů. Řídicí věž letiště kvůli systémovým nedostatkům v provozních protokolech a absenci pokročilé radarové technologie o nehodě více než 15 minut nevěděla. Až když posádka IL-18 nahlásila havárii, byly vyslány záchranné služby, avšak letoun TU-134 a jeho cestující byli zpočátku ignorováni.
Zpoždění, které mohlo stát životy
Rozsah havárie vyšel najevo, až když se někteří cestující z TU-134 dokázali dostat ven a zamířit k terminálu letiště. Letištní bezpečnostní služba, která nebyla o havárii informována, jim zpočátku odepřela vstup, jelikož pochybovala o pravdivosti jejich tvrzení, že přežili leteckou nehodu.
Svědci uvádějí, že až po dlouhých devatenácti minutách dorazily na místo první záchranné jednotky, a dalších dvacet minut trvalo, než se k místu dostavila lékařská pomoc.
Ticho po pěšině
Je pozoruhodné, že při incidentu nedošlo ke ztrátám na životech, což svědčí o rychlém jednání pilotů. Následovalo však rozsáhlé utajení události ze strany úřadů. Státní bezpečnostní služba ve spolupráci s leteckou inspekcí rychle nařídila všem zúčastněným stranám, aby neposkytovaly informace, a zajistily, aby se v tisku nebo v televizi neobjevily žádné zprávy, fakticky vymazaly událost z povědomí veřejnosti.
Vyšetřování odhaluje selhání
Kokpit letounu Il-18
Vyšetřování incidentu odhalilo kritické selhání komunikace mezi řídícími letového provozu, které bylo umocněno nedostatkem moderních navigačních pomůcek, jež by mohly zmatku zabránit. Konkrétně dispečeři nedokázali dostatečně koordinovat a informovat o změně vzletových a přistávacích drah v důsledku mlhy, což vedlo k téměř katastrofickému scénáři.
Navzdory závažnosti svého pochybení dostali řídící pouze podmíněné tresty a posádka TU-134, která jednala s chvályhodnou duchapřítomností, zůstala za své jednání bez uznání.
Událost osvětluje širší souvislosti řízení informací v komunistických zemích před pádem železné opony. Potlačování zpráv o nehodách, hospodářských potížích nebo jakýchkoli informací, které by mohly potenciálně poškodit obraz režimu, bylo běžné.
Zdroje: cestyavylety.cz, medium.seznam.cz, idnes.cz
Sledujte nás v Google Zprávách