Přehrada Desná, která se zrodila z nutnosti zvládnout povodně na řece Bílá Desná, byla projektem zahájeným v roce 1912 pod vedením Emila Gebauera, na jehož stavbu dohlíželi August Klammt a Karel Podhajský. Navzdory počátečním neúspěchům, mezi něž patřily velké škody způsobené dešti a hospodářské napětí v důsledku 1. světové války, byla přehrada v roce 1915 považována za dokončenou. Pod tímto zdánlivým úspěchem se však skrývaly kritické kompromisy v kvalitě a konstrukci.
Osudný den
Den 18. září 1916 začal jako každý jiný, ale brzy nabral děsivý spád. Dřevorubci pracující v blízkosti přehrady si všimli malého pramínku vody o průměru asi 2 cm, který unikal z hráze. Znepokojeni informovali správce přehrady, který okamžitě zavolal Vodní družstvo. Byly vydány příkazy k otevření nouzových výpustných ventilů, ale to se bohužel nepovedlo.
Malá anomálie se rychle vyvinula v kolosální trhlinu, která uvolnila ničivý proud. Během 70 minut vedla zdánlivě drobná trhlina ke katastrofálnímu protržení, protože přehrada nedokázala zadržet 400 000 metrů krychlových vody.
Ničivá vlna
Pohlednice zachycující přehradu na řece Desné krátce po jejím protržení dne 18. září 1916
Když se přehrada zhroutila, údolím se prohnala monstrózní vlna, která zničila vše, co jí stálo v cestě. První obětí se stala pila a přilehlý lesík a vzala s sebou život mladé dívky, první z mnoha obětí. Povodeň si nevybírala, ničila domy, vyvracela stromy a připravovala o život. Dopad byl cítit až 80 kilometrů daleko, v Mladé Boleslavi, kde se hladina vody v řece Jizerce zvedla o 20 cm.
Lidské oběti a následky
Zbytky přehrady
Povodeň za sebou zanechala krajinu zjizvenou sutinami, rozbitými domy a ztracenými životy. Záchranné práce byly okamžité a rozsáhlé, ženisté a váleční zajatci neúnavně pracovali na obnově. Následky byly ponurým obrazem zkázy. Celkem bylo potvrzeno 65 mrtvých, tragédie také zanechala stovky lidí bez domova a tisíce lidí bez práce, což svědčí o dalekosáhlém dopadu katastrofy.
Po ní se odehrály právní bitvy a osobní zúčtování. Hlavní dozorce Karel Podhajský tragicky podlehl tíze viny a spáchal sebevraždu. Následný soudní proces, který trval 17 let, nakonec přisoudil katastrofu geologické závadě, čímž obžalované zprostil viny, ale událost po sobě zanechala obrovský smutek a nebývalé ztráty.
Dnes tragédii připomíná naučná stezka, která je dojemnou vzpomínkou na oběti a důraznou připomínkou úcty k přírodě. Katastrofa na přehradě Desná i po sto letech stále doznívá v kolektivní paměti jako svědectví o křehkosti lidského snažení proti neúprosné síle přírody.
Zdroje: vedazive.cz, toulkypocechach.com, zoom.iprima.cz
