Na projektu Manhattan pracovalo hodně lidí. Asi nejznámějším jménem je Robert Oppenheimer, kterému se říkalo "otec atomové bomby". Ale i Evropa měla v projektu své zástupce z řad vědců, včetně Československa. Na vývoji první jaderné zbraně se podíleli hned dva Čechoslováci, muž a žena.
Projekt Manhattan
Než se začneme zabývat jednotlivými příběhy obou československých vědců, je nezbytné pochopit rozsah a význam samotného projektu Manhattan. Projekt, oficiálně známý jako Manhattan Engineering District (MED), byl tajnou vojenskou iniciativou Spojených států s podporou Velké Británie a Kanady. Byl zahájen během druhé světové války a jeho cílem bylo vyvinout atomovou bombu dříve než nacistické Německo.
Projekt, který trval od roku 1942 do roku 1946, soustředil obrovské zdroje, včetně více než 225 000 zaměstnanců, na několika místech v Severní Americe. Vyvrcholením úsilí bylo vytvoření a rozmístění atomových bomb svržených na Hirošimu a Nagasaki v srpnu 1945, které sehrály klíčovou roli při ukončení války.
Tajná laboratoř
Fyzikové u příležitosti kolokvia s nositeli Nobelovy ceny v Kodani. Placzek je v třetí řadě, první zleva
Mezi velikány projektu Manhattan patřil Georg Placzek, teoretický fyzik narozený v Brně, který sehrál klíčovou roli při vývoji atomové bomby. Placzkova cesta z moravských textilních továren do tajných laboratoří v Los Alamos v Novém Mexiku je důkazem jeho vědecké zdatnosti a odhodlání. Placzek, který plynně hovořil deseti jazyky a zabýval se elektrostatikou, svou ranou prací v Institutu Nielse Bohra připravil půdu pro svůj pozdější přínos jaderné fyzice.
Vyhoštění ze Sovětského svazu pro libertariánské názory upevnilo Placzkovo odhodlání bojovat proti totalitním režimům té doby. Po emigraci do USA stanul v čele jaderného výzkumu. Vedl tým v rámci britské mise projektu Manhattan a byl očitým svědkem experimentu Trinity, což byl historicky první jaderný test.
Průkopnice míru a rovnosti
Lili Hornigová, původem Češka, přispěla k vývoji jaderných zbraní
Lili Hornigová, rozená Lilli Schwenková z Ústí nad Labem, představuje další československý příspěvek k projektu Manhattan, ovšem s hlubokým zájmem o mír. Cesta Lili Hornigové do USA, kam uprchla před nacistickou perzekucí, ji zavedla na Harvard, kde se nejen zdokonalila ve studiu, ale také se seznámila se svým budoucím manželem Donaldem Hornigem. Společně pracovali na kritických aspektech plutoniové bomby, přičemž Hornigová se zaměřila na detonační jednotku bomby.
Přestože Hornigová přispěla k vývoji jaderných zbraní, vnitřní morální kompas ji vedl k protestům proti jejich použití na civilní cíle. Když viděla účinky zkušebního výbuchu atomové bomby v Novém Mexiku, podepsala petici proti jejímu použití na lidech. Petice byla určena americkému prezidentovi Harrymu S. Trumanovi. Souhlasila jen s odstrašujícím výbuchem v neobydlené oblasti.
Dědictví po bombě
Příběhy Placzeka a Hornigové přesahují rámec jejich vědeckých úspěchů. Placzekova předčasná smrt za záhadných okolností, která souvisela s jeho bojem s bipolární poruchou, a poválečná propagace míru a rovnoprávnosti žen ze strany Hornigové ilustrují hluboký osobní dopad jejich účasti na projektu Manhattan.
Zatímco svět uznává projekt Manhattan jako přelomový bod ve vojenských a vědeckých dějinách, přínos československých vědců zdůrazňuje globální spolupráci a různorodou intelektuální zdatnost, která takové úsilí umožnila. Jejich příběhy, od chodeb moci v Los Alamos až po obhajobu míru a rovnosti, nám připomínají lidský rozměr monumentálních vědeckých úspěchů.
Zdroje: cs.wikipedia.org, denik.cz, idnes.cz
