Na místě, které se nachází nad obcí Desná v Jizerských horách, se z přehrady dochovala šoupátková věž, zbytky hráze a podzemní štola vedoucího k nádrži Souš.
Technické detaily
Přehrada Bílá Desná, postavená za účelem zmírnění povodňových rizik, byla vybudována jako sypaná hráz z důvodu nepraktičnosti ukotvení betonové hráze v hluboko ležící pevné skále pod vrstvami sedimentů. Proces výstavby zahrnoval zhutnění zeminy ve vrstvách o tloušťce 40 cm a umístění stavidla na betonový rošt, aby se zabránilo jeho zřícení. Výpustné potrubí hráze o vnitřním průměru 80 cm bylo navrženo tak, aby regulovalo průtok vody ze stavidla na vzdušnou stranu hráze.
Rozvíjející se katastrofa
O koncepci přehrady se vážně uvažovalo již v roce 1902, ale stavba byla zahájena až 17. října 1912. Pod vedením Emila Gebauera a dohledem Augusta Klammta a Karla Podhajského se projekt potýkal se značnými problémy. Intenzivní deště v srpnu 1913 způsobily na stavbě značné škody.
Vypuknutí první světové války projekt dále zkomplikovalo, vysoká inflace donutila investory, "Vodní družstvo pro stavbu přehrady na Černé Desné", snížit náklady, což se negativně projevilo na kvalitě stavby. I přes tyto překážky byla přehrada dokončena v září 1915 a 18. listopadu 1915 oficiálně zkolaudována.
Osudný den
Dne 18. září 1916 v 15:30 si dřevorubci všimli, že z přehrady vytéká pramínek vody. Přestože přehrada nebyla zcela naplněna a obsahovala pouze 290 000 metrů krychlových vody, situace se rychle vyhrotila. Stavbyvedoucí Emil Gebauer nařídil okamžité otevření nouzových vrat k vypuštění přehrady. Přehrada se však zřítila dříve, než mohl být úkol dokončen.
V 16:00 obdržela pošta v Desné varování, že "kanálem bude ještě nějakou dobu protékat voda", a v 16:15 následovala zpráva oznamující protržení hráze a vyzývající k evakuaci obce. Chodník hráze se začal propadat a během 30 minut se voda valila 18 metrů širokou soutěskou a rozpoutala příval, který se prohnal údolím.
Katastrofické následky
Povodňová vlna zdevastovala Desnou a její okolí, přičemž zničila stavby včetně velké pily, jejíž dřevo zkázu ještě prohloubilo. Katastrofa zanechala 95 rodin bez domova, 1 020 lidí bez práce a 370 obyvatel přišlo o veškerý svůj majetek. Bylo zničeno přes třicet domů, dalších téměř sedmdesát budov bylo vážně poškozeno. Povodeň si vyžádala 65 obětí na životech a škody byly vyčísleny na miliony korun.
Následný soudní proces trval 16 let a skončil 29. září 1932 osvobozením obviněných. Soudní znalci přičítali katastrofu geologickému zlomu pod přehradou, který nebyl dobovými měřítky zjistitelný. Předseda kolaudační komise Karel Podhajský se však osvobozujícího rozsudku nedožil, neboť si krátce po katastrofě vzal život.
Vzpomínka na katastrofu
V roce 1996, k 80. výročí katastrofy, byla protržená přehrada prohlášena za kulturní památku. Dnes místo slouží nejen jako památník obětí, ale také jako vzdělávací zdroj. Návštěvníci si mohou tragédii připomenout prostřednictvím naučné stezky s informačními panely a dvanácti dřevěnými sochami.
Zdroje: cs.wikipedia.org, region-jizerskehory.cz, kudyznudy.cz