Hrad, hájený věrnými Zikmunda Lucemburského, obléhala od 20. května do 8. listopadu 1422 vojska husitů, mohutná armáda hnaná zápalem náboženských a občanských sporů. Nešlo o pouhý vojenský střet, ale odraz rozděleného národa, v němž na bitevním poli stáli Češi proti Čechům.

Zdroj: Youtube

Obránci hradu a jejich nelehký úkol

Hrad Karlštejn, baštu katolické věrnosti ve středních Čechách, obsadila posádka čítající asi čtyři sta statečných duší. Tito obránci, přestože čelili přesile husitského vojska, jehož síla se odhaduje až na 24 000 mužů, udrželi své pozice, a to i díky mohutnému opevnění hradu. V sázce bylo mnoho, protože na hradě se pravděpodobně nacházely korunovační klenoty, což obléhání dodávalo další symbolický význam.

Inovace se setkala se zoufalstvím

Obléhání začalo tím, že pražští husité a jejich polští spojenci zaujali strategické pozice a předvedli svou vojenskou vynalézavost. Vyzbrojeni velkými děly, praky a tarasnicemi zahájili neúnavnou palbu. Obléhací zbraně však navzdory své dravosti zpočátku nedokázaly prorazit obranu hradu.

Husité se v zoufalství uchýlili k nekonvenčnímu způsobu boje – házeli přes hradby sudy s výkaly a otrávili hradní vodovod. Tato taktika podtrhovala brutalitu obléhání a to, kam až byli dobyvatelé ochotni zajít, aby si zajistili vítězství.

Patová situace a příměří

Intenzita obléhání se měnila a husitské síly čelily vlastním výzvám, včetně vnitřních neshod a hrozby vnějšího zásahu křížové výpravy z Norimberka. Navzdory všemu obléhání vyvrcholilo patovou situací, která vedla k podmíněnému příměří.

Příměří sice ukončilo nepřátelské akce, ale uložilo omezení oběma stranám, čímž fakticky zmrazilo situaci, aniž by vyřešilo základní konflikt. Obléhání tedy neskončilo rozhodujícím vítězstvím, ale obě strany se ocitly v křehké rovnováze.

Dědictví obléhání

Obléhání Karlštejna vyniká nejen svou délkou a obrovským rozsahem nasazených prostředků, ale také odolností obránců i útočníků. Použití fekálií jako zbraně je sice šokující, ale zdůrazňuje, kam až byli husité ochotni zajít, aby prolomili obranu hradu.

Konec obléhání, který se vyznačoval spíše příměřím než dobýváním, vypovídá o složitosti středověkého válčení a o nuancích dynamiky moci, loajality a odporu během husitských válek.

Událost, bohatá na dramata a zasazená do českých dějin, zůstává svědectvím o vynalézavosti a odhodlání husitů a nezlomnosti obránců Karlštejna. Připomíná zkoušky, kterým čelil národ zmítaný vnitřním konfliktem, kde se stírala hranice mezi agresorem a obráncem a kde se vítězství neměřilo získaným územím, ale odolností ducha a identity.

Zdroje: cs.wikipedia.org, g.cz, dotyk.cz