Nástup normalizace a kontrola médií
Gustáv Husák
Bezprostředně po změně vedení zdůraznil Gustáv Husák nutnost dominantního vlivu komunistické strany na tisk, rozhlas a televizi, aby si udržela roli vedoucí politické síly. Ústřední výbor urychleně zahájil plány na prosazení přísné kontroly obsahu a personálního obsazení médií. Tento zásah byl rychlý a rozsáhlý: do roku 1971 byla zrušena registrace celkem 156 periodik, což drasticky snížilo rozmanitost a dosah tištěných médií.
Systematická cenzura a čistky novinářů
Mezi novináři byla zavedena výrazná čistka, v jejímž důsledku bylo jen v roce 1969 ze Svazu československých novinářů vyloučeno více než 800 publicistů obviněných z pravicového oportunismu. Proces zahrnoval přísné prověrky, propouštění a nucené výpovědi, přičemž se zaměřil zejména na ty, kteří se výrazně projevili v liberální atmosféře Pražského jara 1968. Do ledna 1971 bylo ze zhruba 5100 československých novinářů donuceno odejít z českých redakcí 479, ze slovenských 97 redaktorů. Emigrovalo 165 novinářů. Pražská organizace Svazu českých novinářů byla 8. září 1969 nakonec zrušena.
Tiskové organizace a propaganda
Socialistický tisk byl cenzurovaný
Ústřední výbor pečlivě sledoval a kontroloval sdělovací prostředky prostřednictvím oddělení masových sdělovacích prostředků. To mělo pravomoc rozhodovat o personálním obsazení, schvalování obsahu a provozní logistice všech sdělovacích prostředků. V roce 1971 byly vydány nové tiskové legitimace, které měly dále upevnit kontrolu a vyloučit ty, kteří byli považováni za nevhodné pro ideologickou směrnici.
Úloha Československé tiskové agentury (ČTK)
Státní moc se rozšířila i na Československou tiskovou agenturu (ČTK), která měla monopol na šíření zahraničních zpráv, s výjimkou hlavních sovětských zdrojů. Úkolem ČTK nebylo pouze informovat, ale také formovat veřejné mínění v souladu se státní politikou a propagandou.
Redakční změny a dopad na kvalitu žurnalistiky
Redakce ČTK
Čistka a ideologické přenastavení vedly k výraznému poklesu kvality žurnalistiky. Redakční nezávislost byla omezena a obsah se stal monotónním a stylisticky chudým, odrážejícím spíše potřeby propagandy než novinářskou poctivost. Toto období je charakteristické nedostatkem kritické žurnalistiky a převahou článků, které podporovaly nebo ospravedlňovaly státní politiku.
Změny v 80. letech a pomalý nástup disentu
Osmdesátá léta přinesla určité změny. Vláda se snažila přizpůsobit poněkud otevřenější politice glasnosti Michaila Gorbačova. Tyto změny však byly v Československu přinejlepším povrchní a skutečná systémová a redakční svoboda zůstala omezena až do sametové revoluce v roce 1989.
Tisk v Československu v letech 1969 až 1989 slouží jako názorný příklad toho, jak mohou být média využívána jako nástroj politického a ideologického potlačování. Období normalizace nejen potlačilo svobodu projevu, ale také výrazně změnilo novinářskou krajinu, což vedlo k dlouhodobému dopadu na svobodu a integritu médií v regionu. Osvobození tisku po roce 1989 tak nebylo jen změnou politického uspořádání, ale zásadní obnovou novinářských svobod.
Zdroje: dvacatestoleti.eu, jsns.cz, dspace.cuni.cz
