Nález tzv. modřanského pokladu se stal předmětem nejen vědeckého zájmu, ale také sporu o odměnu mezi čtyřmi lidmi, kteří si činili nárok na nálezné.
Poklad starší než dvě století
Bagrista při výkopu v Praze Modřanech narazil na poklad
Objevený depot, později známý jako modřanský poklad, vážil téměř sedm kilogramů a obsahoval 351 zlatých a 417 stříbrných mincí různého stáří a hodnoty. Nejstarší mince pocházela z roku 1771 a nejmladší byla datována do roku 1937. Odborníci na základě nálezů odhadli, že poklad pravděpodobně patřil židovské rodině, které pozemek v minulosti náležel, a která ho mohla ukrýt během dramatických událostí 20. století.
Vedle mincí byly na staveništi nalezeny i stříbrné šperky, což svědčilo o tom, že majitelé se snažili uschovat své cennosti na bezpečném místě, ale nikdy se pro ně nevrátili. Přesné místo nálezu radnice úmyslně nezveřejnila, aby předešla nechtěné pozornosti zvědavců a hledačů pokladů.
Kdo si zaslouží odměnu?
S pokladem však přišel i spor. Hlavním nálezcem byl Miloš Závora, bagrista, který poklad objevil během své práce. Přesto na odměnu vznesli nárok také další tři osoby: místostarosta Prahy 12 Jiří Fremr, vedoucí investičního oddělení radnice Prahy 11 Daniela Černá a technik Zdeněk Šulc.
Poklad má podle odborníků pro nálezce hodnotu 1,8 milionu korun. Jde v podstatě o cenu kovů o celkové váze 6,9 kilogramu. Pokud by si peníze nálezci rozdělili rovným dílem, každý by získal zhruba 456 tisíc korun.
Kdo je skutečný nálezce?
Nejstarší mince Modřanského pokladu pocházela z roku 1771
Závora tvrdil, že má nárok na celou odměnu, protože on byl ten, kdo poklad doslova vykopal. „Považuji se za hlavního nálezce. Poklad jsem vybagroval. Je jasné, že jako strojník bagru koukám, kde hrabu lžící, a nemohl jsem to nevidět,“ uvedl Závora, když popisoval svůj postoj k odměně. Přesto se musel smířit s tím, že odměnu bude muset sdílet i s dalšími, kteří celé události přihlíželi.
Vedoucí investičního oddělení Daniela Černá tvrdí, že si mincí všimla jako první a zavolala archeology. Domnívá se, že bez její rychlé reakce by nález možná nebyl řádně zaznamenán. I ona si tedy činila nárok na odměnu. Místostarosta Fremr a technik Šulc také tvrdili, že mají nárok, protože se na projektu prací podíleli a pomohli zajistit, aby byl poklad zdokumentován.
Rozdělení nálezného
Spor o nálezné se vlekl několik let, než se konečně v roce 2017 uzavřel. Závora, přestože se cítil podveden, nakonec ustoupil a souhlasil, že se odměna rozdělí mezi všechny čtyři účastníky. „Cítím se podvedený, ale jinak bych nic nedostal. Nikdy se s tím nesmířím,“ řekl Závora na závěr sporu. I když s rozhodnutím nebyl spokojen, uznal, že bez kompromisu by možná nedostal žádnou odměnu.
Zdroje: idnes.cz, blesk.cz, zpravy.aktualne.cz
