Historie pražské městské hromadné dopravy je fascinující a začíná na počátku 18. století, kdy byla zavedena inovativní služba. Šlo v podstatě o nosítka, kterým se říkalo "talavašky". Služba, kterou inicioval Jan Ferdinand X. v roce 1712, znamenala skromný počátek toho, co se nakonec stalo komplexní a moderní dopravní sítí.

Zdroj: Youtube

Úsvit veřejné dopravy

Talavašky, zpočátku monopolizovaná služba a později v roce 1788 otevřená veřejnosti, položily základy rozvoje městské dopravy a umožnily mobilitu prostřednictvím systému placení za krok, který na strategických místech, jako je Staroměstské náměstí a Karlův most, zajišťovali nosiči.

Elegance koňského spřežení

Jak se město rozrůstalo, rostla i potřeba strukturovanějších dopravních řešení. Objevily se fiakry, nájemné kočáry tažené koňmi, které se v 19. století staly symbolem postavení a mobility. Tyto kočáry vedle skromnějších drožek představovaly odstupňované dopravní řešení, které uspokojovalo všechny společenské vrstvy, od šlechty až po prosté měšťany.

Zavedení omnibusů v roce 1829 dále demokratizovalo městskou mobilitu a nabídlo předchůdce moderního autobusu s linkami spojujícími klíčová místa ve městě, včetně tehdy nového Masarykova nádraží. Jednalo se o nekolejová potahová vozidla hromadné osobní dopravy tažená koňmi.

Koleje pokroku

Ve druhé polovině 19. století zaznamenala Praha významný pokrok, když v roce 1875 zavedla koňské tramvaje. Tyto tramvaje, jezdící po kolejích, představovaly skok směrem k modernizaci veřejné dopravy a nabízely spolehlivější a strukturovanější dopravu po celém městě.

Co se týká přechodu od koňského pohonu k elektrickému, byl průkopníkem František Křižík, který v roce 1891 předvedl elektrickou tramvaj na Zemské jubilejní výstavě. Tato inovace nejen zvýšila efektivitu, ale znamenala také významný mezník v historii pražské městské hromadné dopravy, který vedl k elektrifikaci tramvajových tratí a rozšíření sítě tak, aby vyhovovala rostoucímu počtu obyvatel města.

Vzestup a pád

Počátkem 20. století se v pražské dopravě objevily autobusy. Přes počáteční problémy se autobusy do roku 1925 staly nedílnou součástí městského dopravního systému a spojily nově připojené oblasti s centrem města.

 Experiment s trolejbusy měl však mnohem pomíjivější existenci. Byly zavedeny jako ideální dopravní prostředek, ale jejich závislost na elektřině je učinila zranitelnými, což vedlo k jejich ukončení v roce 1972. Přesto odkaz pražských trolejbusů žije dál, v městské krajině jsou stále patrné zbytky jejich tras.

Odkaz a proměna

Pozůstatky historického systému pražské městské hromadné dopravy jsou dnes ukázkou neustálého růstu a přizpůsobování města. Od nosítek známých jako talavašky až po moderní elektrické tramvaje – každá fáze vývoje pražské veřejné dopravy odráží širší změny v technologiích, společnosti a rozvoji města. Poslední trolejbusová zastávka na Orionce, dnes malebný parčík, stojí jako historická značka připomínající cestu od skromných začátků k síti mobility orientované na budoucnost.

Zdroje: pepikov.cz, dpp.cz, praha.eu