Ladislav, ve svých čtrnácti letech, ztělesňoval královský šarm a eleganci. Kronikáři ho popisovali jako pohledného mladíka se zlatými kadeřemi a jemnou tváří, který byl obrazem královské důstojnosti. Ladislavův smysl pro módu byl stejně působivý jako jeho vzhled; popularizoval burgundský styl oblékání a určoval trendy, které přetrvaly.

Zdroj: Youtube

Panovníkovy vášně se však neomezovaly jen na módu. Legendární byla také záliba v okázalém stolování a neochvějná potřeba společnosti krásných mladých žen, které často vídal v městských veřejných domech. Láska k životu byla součástí jeho vlády stejně jako vladařské povinnosti.

Hledání vhodné nevěsty

Ladislavova korunovace znamenala také počátek diskusí o budoucí královně. Jako jeden z nejžádanějších mládenců Evropy byl jeho sňatek předmětem velkého očekávání. Na počátku roku 1457 mu byla za nevěstu vybrána Magdaléna, dcera francouzského krále Karla VII. Svazek byl více než jen sňatkem; jednalo se o strategické spojenectví, které utvářelo politickou krajinu Evropy.

Cesta vyslance na francouzský dvůr byla slavnostní a zároveň zásadní. Jednání se konala v malebných městech Amboise a Tours a vyvrcholila propracovanými hostinami, které oslavovaly nadcházející sňatek. Očekávání královského svazku bylo cítit po celé Evropě od francouzských zámků až po pražské ulice.

Svatba a tragédie

Praha se na velkolepou svatbu pilně připravovala. Očekávala se účast významných osobností, jako byl římský císař a polský král Kazimír. Když přípravy na svatbu vrcholily, došlo k tragédii. Dne 20. listopadu 1457 Ladislav onemocněl, trpěl vysokou horečkou, a na krku i na těle se mu objevily boule. Jeho stav se rychle zhoršoval a lékaři diagnostikovali dýmějový mor, vysoce nakažlivou nemoc. O pouhé tři dny později Ladislav zemřel a oslavy se změnily v truchlení.

Dilema královského pohřbu

Smrt panovníka představovala náročný úkol – jak připravit tělo zesnulého krále na řádné rozloučení? Nikdo se ho neodvážil dotknout, obávaje se nákazy. Ovšem protokol a královská důstojnost nedovolovaly uspíšit pohřeb, jak by se to stalo v případě obyčejného měšťana. Ladislavovo tělo muselo být vystaveno, aby lid měl možnost řádně truchlit. Davy lidí se tedy shromáždily, aby truchlily, a hleděly na královo neumyté a nebalzamované tělo, protože jeho služebníci se k němu neodvážili přiblížit.

Historický debakl

Tím ovšem nedůstojné rozloučení s panovníkem neskončilo. Ladislavův pohřeb se i nadále nesl ve znamení frašky. Když bylo panovníkovo tělo konečně uloženo k poslednímu odpočinku ve svatovítské katedrále, veřejnost byla vyzvána, aby mu za drobný příspěvek do církevní pokladny vzdala úctu. Zájem byl velký, ale ne každý si to mohl dovolit. Bohatí měšťané se tedy o své drobné dělili s chudými, kteří si bohužel peníze strčili do kapsy a utekli.

K situaci přispěla i další neobvyklá událost. Tradičně se po smrti panovníka zničily jeho odznaky moci, ale královský meč se ukázal být nečekaně odolný, což vedlo k neobratnému a dlouhému pokusu o jeho zlomení. Přidaly se k tomu i vleklé promluvy arcibiskupa Jana Rokycany, které byly tak rozsáhlé, že jednoho z kanovníků donutily zasáhnout a požádat arcibiskupa o ukončení jeho kázání. Zmíněná řada událostí dále zvyšovala pocit nedůstojnosti spojený s celým pohřebním obřadem.

Zjevení po staletích

Pravá příčina Ladislavovy smrti byla odhalena až v roce 1985. Antropolog Emanuel Vlček po prozkoumání králových kosterních pozůstatků dospěl k závěru, že Ladislav nepodlehl moru, ale akutní leukémii. Odhalení vrhlo nové světlo na královu smrt a na rozhodnutí učiněná během jeho pohřbu.

Pohřeb Ladislava Pohrobka, který měl být velkolepou oslavou královské svatby, se změnil v jednu z nejtrapnějších epizod středověku. Tragická ztráta mladého a nadějného panovníka, způsobená nepochopenou nemocí, zanechala Čechy ve smutku a nejistotě.

Zdroje: cs.wikipedia.org, dvojka.rozhlas.cz, stoplusjednicka.cz