Cesta do minulosti odhaluje nejen to, jak lidé vařili, ale i to, jak samotný akt vaření formoval domácnosti, komunity a kultury v době vlády Karla IV. nad českými zeměmi.

Vývoj středověké kuchyně

Zdroj: Youtube

Na rozdíl od moderního pojetí kuchyní jako oddělených, vyhrazených místností byly středověké kuchyně multifunkčními prostory, kde se stíraly hranice mezi vařením, bydlením a prací. Nejstarší verze, známé jako "černé kuchyně", byly malé místnosti bez oken soustředěné kolem otevřeného ohně. Navzdory základnímu komínovému systému byly tyto kuchyně náchylné k hromadění sazí, což jim dalo název.

Jejich předchůdci, "dýmné jizby", nabízely ještě menší větrání, kouř z nich unikal dveřmi nebo otvory ve stropě, což přispívalo k všudypřítomnému zápachu a špíně středověkého domácího života.

Přeměna těchto prostor na poněkud sofistikovanější "polodýmné jizby" představovala významný skok. Šllo o kuchyně, které měly komíny vyložené hlínou obalenou tukem, aby se minimalizovalo nebezpečí požáru, což svědčí o dobové vynalézavosti při přizpůsobování se environmentálním a technologickým omezením.

Základ kulinářského umění

Srdcem středověké kuchyně byla pec, univerzální konstrukce používaná nejen k pečení chleba a pečiva, ale také k sušení ovoce a v některých případech přímo k vaření pokrmů. Proces přípravy pece na pečení byl sám o sobě uměním, vyžadoval dostatečně dlouhé hoření ohně, aby se stěny pece zahřály na správnou teplotu. Pečlivá příprava stavby podtrhovala význam chleba a pečiva, jako byly calty nebo celty, ve středověké stravě.

Známky bohatství

Postupem staletí se objevily inovace, například kachlová kamna a tahové komíny, které znamenaly konec éry černé kuchyně. Absence moderních vymožeností, jako jsou kuchyňské skříňky, však znamenala, že skladování a organizace závisely na policích, výklencích a vynalézavém využití prostoru. Nádobí vyrobené z cínu signalizovalo bohatství, zatímco většina se spoléhala na neglazovanou keramiku, přičemž bohatší rodiny volily glazované verze, aby zabránily nasáknutí a znečištění.

Skladovací nádoby neboli "zásobníky" byly klíčové pro uchovávání sypkých zásob, jako je mouka, luštěniny a obiloviny. Tyto velké nádoby, často voskované nebo utěsněné hlínou, chránily cenné potraviny před škůdci. K vaření se používala celá řada nádobí od keramických hrnců a dřevěných podnosů až po železné pánve, což dokládá bohatou kulinářskou tradici, která si cenila jak užitečnosti, tak řemeslného zpracování.

Umění vaření

Techniky vaření se lišily, lidé tehdy smažili, dusili i pekli, přičemž každá z nich vyžadovala specifické vybavení a dovednosti. Používání koření, domácího i cizokrajného, bylo známkou prestiže, mlelo se v hmoždířích podobných těm, které se používají dodnes. Absence moderních vymožeností, jako je tekoucí voda, znamenala, že voda se musela nosit ručně, což podtrhuje náročnost i těch nejzákladnějších kuchyňských prací.

Kulinářské techniky a využití vody

Přístup k čisté vodě byl stálým problémem, většina domácností se spoléhala na zásobování ze studní. Proces získávání, skladování a využívání vody byl nedílnou součástí kuchyňského provozu, což zdůrazňovalo komunitní aspekt středověkého života, kdy se zdroje sdílely a uchovávaly.

Portál do minulosti

Zkoumání středověké kuchyně nabízí okno do každodenního života a výzev, kterým čelili naši předkové. Odhaluje svět, v němž byla kuchyně centrem inovací, utvářeným omezeními a možnostmi doby.

Zdroje: hrady.cz, dotyk.cz, rebarboraskitchen.com