V 70. a 80. letech 20. století kosmetický průmysl v Československu výrazně zaostával za západními standardy. Kvalitních kosmetických výrobků bylo nejen málo, ale pro běžného spotřebitele byly také neúnosně drahé. Nedostatek vedl k vynalézavému využívání každodenních domácích potřeb a průmyslových výrobků pro osobní péči.
Víceúčelový zázrak
Jedním z nejikoničtějších výrobků této doby byla Indulona, mastný, hustý krém zabalený v hliníkové tubě. Indulona byla původně určena pro průmyslové použití, ale díky své všestrannosti se dostala do domácností mnoha lidí.
Běžně se používala k ošetření kožních vyrážek u dětí, k hydrataci drsných, prací unavených rukou, k leštění kožené obuvi a dokonce i k ošetření nábytku. Složení přípravku Indulona, které se do značné míry nezměnilo, je ztělesněním konceptu univerzálního výrobku, který je schopen řešit více potřeb v jediném složení.
Někdy se ovšem ženy často uchylovaly k používání toho, co bylo doma snadno dostupné. K hydrataci obličeje se například používala levná a dostupná vepřová kůže.
Inovativní řešení péče o vlasy
Péče o vlasy byla další oblastí, kde československé ženy projevily velkou kreativitu. Před nástupem komerčních vlasových přípravků ženy často používaly k úpravě a tužení vlasů cukrovou vodu nebo pivo.
Tato praxe pokračovala až do uvedení prvního českého laku na vlasy Lybar v roce 1966. Navzdory celosvětovému zákazu freonů, který postihl mnoho výrobců laků na vlasy, Lybar úspěšně přešel na používání ekologicky bezpečnějších plynů a udržel si dominantní postavení na trhu.
Netradiční techniky líčení
Líčení často zahrnovalo inovativní, i když neortodoxní metody. Krém na boty se používal jako řasenka a spálené zápalky se používaly ke ztmavení obočí. Tyto primitivní metody se používaly, dokud se na trhu neobjevily vhodnější a cenově dostupné produkty. Například první komerčně dostupné řasenky byly tvrdé a před aplikací se musely smíchat s vodou, čímž si vysloužily přezdívku "plivátko". Řasy se pak od sebe oddělovaly pomocí malých hřebínků nebo špendlíků.
Kouzlo provizorních výrobků
V šedesátých letech 20. století používali pigmentovaný dětský pudr dokonce televizní moderátoři, protože nebyl k dispozici vhodný pudr na obličej. To vedlo v roce 1966 k zajímavé spolupráci týmu z Kosmetického ústavu a Filmového studia Barrandov – společně se jim podařilo vytvořit nový typ krycího krému, o který se nakonec zajímali až v Hollywoodu.
Dotek luxusu
Parfémy byly považovány téměř za luxusní zboží, s omezeným výběrem. Od počátku šedesátých let byly mezi ženami oblíbené "živé květiny" - sušené větvičky namočené do vonných roztoků, které poskytovaly zdání květinových vůní, jako jsou konvalinky a fialky. Další možnosti nabízely parfémy dovážené z jiných socialistických zemí, například z Polska a Rumunska, i když jejich kvalita a balení byly často velmi pochybné.
Vynalézavost československých žen tváří v tvář omezeným zdrojům poukazuje na významnou éru kultury krásy za socialismu. Jejich schopnost improvizovat s tím, co bylo k dispozici, odráží nejen náročné ekonomické podmínky té doby, ale také ukazuje jedinečný aspekt kulturní přizpůsobivosti.
