V historii Prahy se na místě Karlova mostu kdysi nacházel dřevěný most, který byl bezbranný vůči nepřízni přírody. Opakující se povodně v 10. století zdůraznily potřebu odolnějšího řešení, které vyvrcholilo stavbou Juditina mostu Vladislavem II. Tento kamenný předchůdce však podlehl katastrofální povodni v roce 1342, čímž byl položen základ architektonického zázraku, který obstál ve zkoušce času.
Zrození vize
Katastrofální povodeň připravila půdu pro vizionářského císaře Karla IV., který si představoval most, jenž by nejen znovu spojil město, ale také sloužil jako symbol jeho pevnosti. Císař si uvědomoval důležitost tohoto projektu, a proto se poradil s předními astrology, aby určili příznivé datum pro položení základního kamene.
Toto rozhodnutí nebylo pouze ceremoniální, ale vycházelo z přesvědčení, že nebeské konfigurace mohou mít hmatatelný vliv na pozemské úsilí a dokáží propůjčit stavbám trvanlivost, ochranu a štěstí.
Datum plné magie
Přesné datum zahájení stavby zůstává předmětem historických debat. Většina zdrojů uvádí datum 15. června, což odpovídá svátku svatého Víta, patrona českých zemí.
Astronom Zdeněk Horský však uvádí, že základní kámen byl položen 9. července 1357 přesně v 5:31 hodin, což byl čas považovaný za nejpříznivější vzhledem k planetárnímu uspořádání. Zajímavostí je, že zvolené datum tvoří palindrom lichých čísel: 1-3-5-7-9-7-5-3-1, což zahrnuje rok, den, měsíc a čas, a věřilo se, že tato posloupnost využívá příznivé kosmické energie pro odolnost a ochranu mostu. Preciznost zdůrazňuje tehdejší víru v moc čísel a vliv nebeského uspořádání na pozemský osud.
Architektonický zázrak
Stavba Karlova mostu, svěřená proslulému staviteli Petru Parléřovi, byla monumentálním projektem, který trval desítky let a vyvrcholil v roce 1402. Most, který tvoří pískovcové kvádry podepřené šestnácti robustními pilíři, se táhne v délce 515,76 metru a šířce 9,5 metru.
Lemují ho impozantní mostní věže, Staroměstská mostecká věž a Malostranská mostecká věž, které umocňují jeho strategický a estetický význam. Až do poloviny 19. století sloužil jako jediné "pozemní" spojení Prahy přes Vltavu a upevnil roli města na poli evropských obchodních cest.
Zpočátku se mostu říkalo prostě Kamenný nebo Pražský, oficiální název Karlův most dostal až v roce 1870 na návrh K. H. Borovského. Toto přejmenování upevnilo jeho identitu jako ústřední postavy pražské architektonické a kulturní krajiny.
Barokní galerie nad vodou
Socha sv. Jana Nepomuckého
Kromě architektonického zázraku slouží Karlův most jako galerie pod širým nebem, která představuje sbírku převážně barokních soch. Mezi třiceti sochami vyniká bronzová postava svatého Jana Nepomuckého z roku 1683, který je patronem mostů a námořníků. Každá socha, ať už originál, nebo replika, vypráví příběh z minulé doby, včetně legendárního Bruncvíka se zlatým mečem, který symbolizuje historický a mýtický význam mostu.
Karlův most je víc než pouhý přechod přes Vltavu; je dokladem středověkého řemesla, astrologického přesvědčení a kulturního dědictví České republiky.
Zdroje: cs.wikipedia.org, karel700.cuni.cz, praha.eu
Sledujte nás v Google Zprávách