Obraz, zvěčněný v romantických filmech té doby, popírá drsnou realitu, s níž se potýkala dělnická třída, jejíž stravování bylo od idylického životního stylu na míle daleko.
Poválečná situace a cesta k obnově
Bezprostředně po skončení první světové války se české země, stejně jako většina Evropy, nacházely v chaosu. Hospodářství bylo v troskách, zemědělství leželo ladem a jizvy války byly citelné po celé zemi. Pro tehdejší dělnické rodiny byla každodenní obživa neustálým bojem, v některých dnech se na stůl nedostalo vůbec nic. Období ostře kontrastuje s gastronomickým požitkářstvím, které si s touto dobou spojujeme, a zdůrazňuje odolnost těch, kteří měli málo.
S úbytkem dovozu pociťovali nedostatek i zámožní lidé a luxusní zboží jako citrony se stávalo vzácností. Krizi však nejvíce odnesla městská chudina, zatímco její venkovské protějšky na tom byly o něco lépe díky možnosti místní produkce potravin. Navzdory těmto problémům se první republika zasloužila o rychlé oživení, položila základy hospodářského růstu a zavedla sociální záchranné sítě, které postupně zmírnily nejhorší podmínky.
Dieta zoufalství
Ve dvacátých letech 20. století se sice podařilo zmírnit přímý hladomor, ale strava nižších vrstev zůstala skromná. K základním potravinám patřily brambory, jídla z mouky a závislost na sladkých, často domácích pochoutkách. Maso bylo luxusem, přičemž vepřové a koňské maso bylo cenově dostupnější variantou, pokud bylo k dispozici. Pro obyvatele měst zůstávala nedostupná i zelenina a ovoce, které byly vyhrazeny těm, kdo měli přístup k zahradám nebo farmám.
Při nedostatku cukru, másla a kávy se základem staly náhražky. Sacharin, margarín a cikorková káva dokládaly vynalézavost těch, kteří si vystačili s tím, co bylo k dispozici. Snídaně se často skládala z žitného chleba namočeného v cikorce, zatímco k obědu se podávala skromná polévka a po ní sladké nebo moučné jídlo. O víkendech si rodiny mohly trochu oddechnout a občas se jim podařilo zařadit do jídla maso.
Přežití bez moderních vymožeností
Zajímavé je, že absence chladicích zařízení znamenala každodenní návštěvy trhu, přičemž ženy pečlivě plánovaly jídlo, aby se nezkazilo. Každodenní rituál podtrhuje vynalézavost a odolnost rodin v době, kdy byly vymoženosti moderního života nepředstavitelné.
Stravovací návyky chudých v období první republiky slouží jako připomínka rozdílů, které existovaly ve společnosti, jež je často romantizována. Zatímco pro mnoho lidí byla doba charakteristická pokrokem a prosperitou, značná část obyvatelstva musela denně bojovat o přežití.
Zdroje: dspace5.zcu.cz, cesky.radio.cz, lidovky.cz
Sledujte nás v Google Zprávách