Historie jaderné energetiky má i své temné kapitoly a jedna taková se odehrála v Československu v utajované elektrárně A-1 Jaslovské Bohunice.
Průkopnický začátek
Elektrárna A-1 Jaslovské Bohunice, která se nachází asi 20 kilometrů od slovenského města Trnava, zaujímala v československé jaderné historii významné místo. Byla prvním jaderným reaktorem vyvinutým na československém území a v roce 1958 znamenala vstup země do jaderného věku. Po čtrnácti letech vývoje byla konečně uvedena do provozu, čímž se připravila půda pro výstavbu elektrárny Dukovany.
Budování elektrárny probíhalo od roku 1958
Blok A-1 nebyl jen typickým jaderným reaktorem; představoval experimentální konstrukci využívající jako jaderné palivo těžkou vodu (D2O) a přírodní neobohacený uran. Experimentální přístup, ačkoli byl ambiciózní, se ukázal být plný problémů. Reaktor se spoléhal na chlazení oxidem uhličitým (CO2), což nakonec přispělo k jeho pádu.
Problematické vody
Během pětiletého provozu se reaktor A-1 potýkal s řadou problémů, které byly způsobeny nezkušeností odborníků s tímto experimentálním typem reaktoru. Častým jevem byly netěsnosti parního generátoru a úniky oleje v primárním okruhu. Ve skutečnosti byl blok během krátkého období přibližně třicetkrát odstaven. Výkon elektrárny navíc zdaleka nedosahoval původních výpočtů, což znamenalo pro československé a sovětské jaderné inženýry značný neúspěch.
Tragédie zasáhla
V roce 1976 došlo v elektrárně A-1 k tragédii, která si vyžádala dva lidské životy. Obě nehody v elektrárně souvisely s rutinním úkolem výměny palivových článků. Při jedné z výměn nečekaně vystřelil z tlakového kanálu pětimetrový válec, což vedlo k úniku oxidu uhličitého, který se stal osudným dvěma zaměstnancům pracujícím v dolní části zařízení. Dvěma dalším statečným zaměstnancům, kteří měli dýchací přístroje, se podařilo netěsný kanál pod obrovským tlakem utěsnit a zabránit tak katastrofickému roztavení. Havárie, která měla díky hrdinství a obětavosti zaměstnanců elektrárny mnohem menší dopady, byla komunistickým režimem před veřejností utajena.
Veřejnost v Československu navíc nebyla informována ani o další, ještě závažnější nehodě. Tentokrát se mezi palivovými tyčemi nedopatřením ocitly kuličky průhledného silikagelu používaného k pohlcování vlhkosti ve skladovacích vacích. Gel zablokoval tok chladicího oxidu uhličitého, což způsobilo extrémní teploty, roztavení okolního kovu a reakci uranu s oxidem uhličitým, která vedla k úniku radiace. Přestože událost neohrozila lidské životy, došlo ke kontaminaci vodních zdrojů a zařízení.
Uchovávání tajemství
Obě havárie byly veřejnosti utajovány
Obě havárie v elektrárně A-1 byly v období normalizace v Československu zahaleny tajemstvím. Následky i jejich odstraňování byly před zraky veřejnosti skryty. V důsledku nehod byl blok A-1 v roce 1977 trvale odstaven a byly zahájeny práce na jeho likvidaci, která je plánována až do roku 2050.
Budoucnost jaderné energetiky
Jaderné elektrárny dnes pracují s vyspělou technologií, která minimalizuje možnost lidské chyby. Přestože havárie, jako byla ta fukušimská, byly způsobeny extrémními přírodními živly, zdůrazňují význam přísných bezpečnostních opatření v jaderných zařízeních. Zatímco svět přechází na obnovitelné zdroje energie, jaderné elektrárny nadále zajišťují více než 10 % celosvětové výroby energie, přičemž životnost typického reaktoru přesahuje 30 let.
Elektrárna A-1 v Jaslovských Bohunicích je při zpětném pohledu střízlivou připomínkou výzev a obětí, které byly v počátcích jaderné energetiky přinášeny. Přestože se toto odvětví vyvinulo a zlepšilo, je i nadále nezbytné upřednostňovat bezpečnost a transparentnost při hledání čistých a udržitelných energetických řešení pro budoucnost.
Zdroje: denik.cz, peak.cz, cs.wikipedia.org
