Na rozdíl od pozdější černobylské katastrofy, která byla ozvěnou nebezpečí jaderné technologie, je příběh bloku A-1 méně o rozsáhlé katastrofě, a více o skrytých nebezpečích a výzvách průkopnické atomové energie.

Zdroj: Youtube

Experimentální srdce A-1

Reaktor A-1 byl navržen jako experimentální projekt a k chlazení vysokoteplotního reaktoru se používala těžká voda (D2O), což umožnilo jeho provoz na přírodní, neobohacený uran – v té době nový přístup. Tato inovace však s sebou nesla i rizika.

Reaktor trápily provozní problémy včetně četných netěsností v parogenerátorech a kontaminace primárního okruhu olejem, což vedlo k častým odstávkám. Navzdory odborným znalostem inženýrů účinnost reaktoru nesplnila očekávání, což poukazuje na počáteční problémy při zavádění nových jaderných technologií.

Tragédie: Skryté nehody

Skutečná cena experimentálních snah se tragicky projevila počátkem roku 1976, kdy dva zaměstnanci přišli o život při nehodě, která byla po desetiletí utajena před veřejností. Rutinní práce při výměně palivových článků se stala osudnou, když se pětimetrový válec kvůli nedostatečnému utěsnění násilně vymrštil, což vedlo k nebezpečnému úniku oxidu uhličitého.

Rychlé šíření CO2 ve spodních částech elektrárny mělo za následek udušení dvou pracovníků, což je chmurná připomínka nebezpečí, která číhají při provozu jaderných zařízení.

Statečnost uprostřed krize

Tváří v tvář potenciální katastrofě se ukázala odvaha zaměstnanců elektrárny. Vyzbrojeni dýchacími přístroji čelili nelehkému úkolu utěsnit netěsné potrubí v náročných podmínkách, včetně extrémního tlaku a rychlé tvorby námrazy. Jejich úspěšný zásah zabránil roztavení a ukázal, jaké hrdinství je možné ve stínu jaderného nebezpečí.

Poslední rána

Klid však netrval dlouho. V únoru 1977 došlo při výměně paliva k podobné nehodě, která vedla k přehřátí a následnému úniku radiace. Tentokrát byly viníkem silikagelové kuličky používané při skladování válců, které zablokovaly chladicí systém. Přestože únik radiace nebyl natolik rozsáhlý, aby představoval významnou hrozbu pro veřejnost, kontaminoval okolní prostředí a znamenal konec elektrárny A-1.

Přetrvávající stíny A-1

Následky těchto havárií byly v období normalizace obklopené utajením, skutečný rozsah havárií a jejich likvidace byly před zraky veřejnosti skryty. Elektrárna byla vyřazena z provozu v roce 1995, avšak nejvíce kontaminované části, včetně aktivní zóny reaktoru, čekají na bezpečné odstranění, které je plánováno po roce 2033.

Příběh jaderné elektrárny A-1 Jaslovské Bohunice je dojemnou připomínkou rizik a problémů, které provázejí využívání jaderné energie. Zdůrazňuje význam transparentnosti, bezpečnosti a inovací v jaderném průmyslu – poučení ze stínů československé jaderné minulosti, které osvětluje cestu k bezpečnější atomové budoucnosti.

Zdroje: denik.cz, elektrina.cz, seznamzpravy.cz