Vše začalo v roce 2012, kdy se k řediteli dostala pozůstalost regionálního historika Václava Němce. Ze všech možných dokumentů zaujala ředitele Muzea Sokolov právě fotografie asi čtyřletého či pětiletého děvčátka. „Pohled na tu dívenku mě velmi dojal. Viděl jsem ty její smutné oči a hned mi bylo jasné, že dětí s podobným válečným osudem byly tisíce. A napadlo mě, že by bylo skvělé najít ji, nebo její rodinu. Na takových příbězích si totiž lidé stále mohou uvědomit tragické důsledky válek,“ poznamenal Rund.
Záhada za záhadou
Protože byl snímek v pozůstalosti Václava Němce, který se mimo jiné věnoval historii ženského koncentračního tábora Svatava, domníval se Rund, že by mohla dívka mít se svatavským táborem nějakou spojitost. Vazba k tomuto pracovnímu lágru se ale prokázat nepodařila.
Ředitele sokolovského muzea zaujala stará fotografie z konce 2. světové války hned z několika důvodů. Jednak na začátku připustil možnost spojení se svatavským koncentračním táborem, ale hlavně si všiml zajímavých detailů, které se vymykaly běžné praxi.
Vězeňský úbor, který má holčička na sobě, má číslo. To se ale přitom dětem nedávalo. Navíc fotografie se objevila nejen u nás v Česku, ale také v holandské publikaci, ve vojenském muzeu v Paříži a také v muzeu holokaustu v USA. Ve všech institucích byl pod snímkem uvedený stejný popis, tedy že jde o děvčátko pravděpodobně francouzského původu, vyfotografované v Praze na konci 2. světové války. Nic víc se dlouho nepodařilo zjistit.
Stopy vedou do Mauthausenu
Koncentrační tábor Mauthausen
Když Rund požádal písemně o pomoc desítky institucí, muzeí a koncentračních táborů, ozval se mu badatel z Francie. Všiml si nápadné podoby dívenky s jinou fotografií, kterou znal z knihy zabývající se historií koncentračního tábora v Mauthausenu. A přesto, že tam měla jiný úbor, bylo nade vše jasné, že jde o stejnou holčičku.
„Mauthausen byl poslední velký tábor osvobozený na konci války. Směřovaly do něj všechny pochody smrti. Fotografii tam pořídil španělský vězeň Francisco Boix, který navzdor příkazu zničit důkazní materiály schoval asi 2000 snímků z koncentračního tábora, které pak byly později použity coby jeden z hlavních důkazních materiálů u Norimberského procesu,“ upřesnil Rund.
Důležitou roli sehrála i Pražská charita
Během pátrání se historikovi Rundovi podařilo potvrdit, že dívka z fotografie prošla Pražskou charitou, a to krátce po konci války, když se vracela domů. Z tamního archivu získal dokonce i starý novinový článek, ve kterém se píše, že jde o malou Francouzku jménem Henriette.
Když se zdálo, že je první jasnější vodítko k identifikaci děvčátka na světě, případ se opět zamotal. Rund totiž našel další fotku, pod kterou ale stálo, že dívka je Španělka. „Je možné, že ve skutečnosti byli rodiče dívky skutečně Španělé, kteří utekli do Francie. Zatím se mi ale tuto záhadu rozluštit nepodařilo,“ řekl ředitel Muzea Sokolov.
Svědkyně ze sociálních sítí
Nový střípek do celé mozaiky přineslo zveřejnění pátrání po dívence z fotografie na sociálních sítích v zahraničí. Příběh oslovil téměř milion lidí, zejména pak ve Francii. „Jedna paní v diskusi řekla, že ji znala a že se před lety odstěhovala do nějaké jiné vesnice někde v Normandii. Bohužel, když jsem se pak s dotyčnou snažil spojit, už se neozvala,“ řekl pro server Poznat svět Michael Rund.
Dnes je pátrání na mrtvém bodě. „Zatím nic nového nemám. Teda až na jednu maličkost. Podařilo se nám zjistit, že snímek dívky s plyšovou hračkou pořídil v Praze fotograf Antonín Bláha,“ svěřil se serveru Poznat svět Rund.
Hledání totožnosti dívky se sokolovský historik věnuje ve svém volném čase a na vlastní náklady. „Moc rád bych poskládal střípky jednoho lidského příběhu, ale je velmi náročné cokoliv z té doby zjistit. Už to, že se podařilo fotku z Prahy spojit s koncentračním táborem v Mauthausenu, považuji za velký úspěch. Je to totiž jako hledání jehly v kupce sena. Ale kdo ví, třeba ten příběh jednou rozmotám,“ dodal pro server Poznat svět Rund.
Zdroje: sokolovsky.denik.cz, plzen.rozhlas.cz, idnes.cz
