Jako šesté dítě v královské rodině byla svěřena do výchovy vychovatelů a služebnictva, což jí připravilo půdu pro život plný noblesy a odpovědnosti.
Raný život a slibná krása
Marie Alžběta byla od útlého věku známá svou nápadnou krásou, která se s přibývajícím věkem stávala ještě výraznější. Byla známá jako nejkrásnější z dcer Marie Terezie a těšila se náklonnosti a obdivu, které provázely její fyzický půvab. Tato pozornost jí pomáhala orientovat se ve složité společenské dynamice rakouského dvora, kde se jí pro její charismatické a poněkud koketní chování přezdívalo "sličná koketa".
Díky své kráse a původu si Marie Alžběta mohla vybírat partnery tak, aby svazek byl co nejstrategičtější. Původně se uvažovalo o polském králi Stanislavu II. jako o potenciálním nápadníkovi, ale od plánů na tento svazek se nakonec upustilo ve prospěch výhodnějšího páru, který se však nakonec nikdy neuskutečnil.
Zvrat osudu: Neštovice
Osud Marie Alžběty se dramaticky změnil v roce 1767, kdy Vídeň zachvátila epidemie neštovic. Nemoc byla obávaná a smrtelná, a v té době nebyl znám žádný lék. Epidemie si vyžádala život její sestry Marie Josefy a málem připravila o život i její matku, Marii Terezii.
Marie Alžběta sice přežila, ale nemoc zanechala na její kdysi bezchybné tváři nepěkné jizvy, trpěla trvalými bolestmi zubů a záněty v obličeji. V pouhých čtyřiadvaceti letech čelila nejen fyzickému znetvoření, ale i hlubokým citovým a společenským následkům.
Sociální vyloučení a proměna
Tělesné změny způsobené neštovicemi drasticky změnily její společenské postavení a osobní vyhlídky. Plány na její sňatek s francouzským králem Ludvíkem XV. se rozplynuly, když král po spatření jejího vzhledu po nemoci stáhl svou nabídku k sňatku. Odmítnutí bylo pro Marii Alžbětu těžkou ranou.
Zpočátku se stáhla z veřejného života, později se pokusila znovu vstoupit do společnosti, ale setkala se s odporem a opovržením. Její pokusy získat zpět pozornost šířením pomluv ji jen ještě více odcizily společnosti, která ji kdysi zbožňovala.
Znovuzískaný respekt
Nakonec se Marie Alžběta rozhodla zcela stáhnout z královského života a přijala místo abatyše Ústavu šlechtičen v Innsbrucku. V této roli se zaměřila na zbožnost a vzdělání, hodnoty, které ji oceňovaly spíše pro její intelekt a vůdčí schopnosti než pro její vzhled. Závěrečná kapitola jejího života jí umožnila získat zpět určitý respekt a najít nový cíl, který přesahoval povrchní hodnocení krásy.
Zdroje: eurozpravy.cz, denik.cz, cs.wikipedia.org
